R O B I

2006 - Rok na vsi

Silvestr    30.července 2006

    Letošní tábor začal poněkud netradičně. Nepřijel totiž autobus, který nás měl vézt. Po hodině a půl čekání se konečně přikodrcaly dva autobusy, které nás odvezly do Pohledce. Tady už na nás na rozcestí netrpělivě čekali dospěláci. Rozdělili nás do oddílů a pěšky jsme vyrazili do tábora. Cestou nás čekal první úkol. V lese jsme museli najít rozstříhanou zprávu. Když jsme ji složili, zjistili jsme, kdo jsou naši véďáci. Mezitím pro nás v táboře Hanka s Mickou připravili malou sváču, takže jsme se mohli po cestě osvěžit a pustit se do ubytovávání a vybalování. To jsme bez problémů zvládli a pustili jsme se do vybírání oddílových barev. Každý oddíl si vybral barvu, kterou by chtěl a nominoval jednoho dospěláka, který o ni bojoval. Bojovalo se v rybníce, po jehož hladině plavaly barevné balonky. Dospěláci se snažili doplavat co nejrychleji pro balonek s barvou, kterou si oddíl vybral. To se většině povedlo, a tak měl 1. oddíl zelenou, 2. oddíl oranžovou, 3. oddíl červenou, 4. oddíl modrou a 5. oddíl žlutou barvu. A protože nás večer čekala silvestrovská oslava, pustili jsme se do výroby škrabošek. S tím jsme si pěkně vyhráli a ještě jsme u toho vymýšleli jména oddílů. To všechno nám zabralo čas až do večeře. Po ní byla při slavnostním nástupu vztyčena táborová vlajka a oddíly představily svá jména a pokřiky.
1. oddíl – 3CLXV
2. oddíl – Kapříci
3. oddíl – Vidláci
4. oddíl – Omrzliny
5. oddíl – Žloutenky typu A

Poté jsme se odebrali ve škraboškách k prvnímu slavnostnímu táboráku. U něj jsme zazpívali známě i méně známé písničky, zatancovali jsme si a když odbila půlnoc, připili jsme si šampaňským a šli spát.

Leden    31. července 2006

    Ráno probudili tábor svým poněkud falešným zpěvem tři králové a poté následovalo hlášení místní rosničky. Ta nám oznámila, že uhodily třeskuté mrazy a tudíž nesmíme ven bez rukavic, šály a čepice. V táboře jsme pak potkávali více či méně zachumlané kamarády. Dopoledne jsme hráli hru K+M+B, kde bylo naším úkolem pronášet lístečky do domečků. V tom nám bránili hlavně dospěláci, ale všem se nakonec povedlo lístečky donést. Před obědem jsme ještě v oddílech hráli různé hry. Dnešním dnem začala také privilegia oslavencům. Všichni, kdo v daný měsíc slaví narozeniny, jdou přednostně na oběd a mají připravený slavnostně nazdobený stůl. Po poledním klidu se na nás konečně usmálo sluníčko, a tak jsme vyrazili k rybníku. Tady jsme strávili část odpoledne koupáním, projížďkami na lodích a řáděním na matračkách a duších. Po svačině jsme „Zachraňovali sněhuláka“. Na stanovištích plnil vždy jeden z nás nějaký úkol. Např. poznat ptáky na krmítku, zazpívat písničku o zimě, vystřihnout vločku, vyjmenovat naše olympioniky atd. Pokud jsme úkol splnili, dostali jsme část sněhuláka. Pokud ne, museli jsme jít jinam a pak se vrátit a zkusit štěstí znovu. Když jsme měli všechny části, zbývalo slepit je dohromady a sněhuláka pěkně vybarvit. Do práce jsem se tak zabrali, že se musela posunovat večeře. Po ní jsme měli jít hrát hru na louku, ale začalo hodně pršet, a tak jsme to vzdali. Umyli jsme se a zalehli do spacáků.

    Dnes se také poprvé rozdělovala trička. Každé mělo jiný nápis a jinou barvu. Trička, která se udělovala za odměnu nebo za nějaký výjimečný skutek byla – Fair play, Největší pracant, Miláček kuchyně a Hvězda tábora. Přidělovalo se ale také jedno ne moc populární tričko – Měl bys přidat, to bylo tričko pro toho, kdo by se měl zamyslet nad svým chováním a jednáním. Člověk, který některé z triček získal, se pak mohl celý den pyšnit jeho nošením. I když tričko Měl bys přidat bylo spíš pro ostudu a naštěstí se udělovalo poměrně málo.

    Oddíly, které byly tento den nejúspěšnější, mohly točit za odměnu ruletou. 3CLXV si vytočili „kukačku Štěpána“ – ten musel každou hodinu kukat. Vidláci si vytočili „Bára a Jana hlídkují za oddíl“.

    Večer na poradě dospěláci „oživili“ Pakopaka. Všichni se stali členy Klubu Pakopak a začala první hra. Točilo se ruletou. Nejnižší číslo a Pakopakem se stala Džú a nejvyšší číslo a Pakopánem se stal Indy.

Únor    1. srpna 2006

    Ráno nám rosnička ohlásila kruté mrazy, a tak jsme opět nasadili rukavice, čepice a šály. Společně jsme se pak vydali na slavnostní zahájení olympiády, při němž byla vztyčena olympijská vlajka, zapálen oheň a my sportovci jsme složili slavnostní slib. Poté jsme byli rozděleni do soutěžních družstev a vyrazili na sportoviště. Disciplín bylo celkem šest:
1. hokej (co nejrychleji absolvovat kroketovou dráhu)
2. biatlon
3. hod sněhovou koulí na dálku
4. metaná (petanque)
5. lety na lyžích (skok ze židle do dálky)
6. jízda na boulích (dráha s přeskakováním polínek)
Všichni jsme se snažili podávat co nejlepší výkony, a proto jsme se těšili na večerní vyhlašování výsledků. Mezitím nás ale ještě čekala pořádná bitva sněhovými koulemi. A protože se nám „koulování“ tolik líbilo, s různými obměnami jsem hráli až do svačiny. Posilněni svačinou jsme vyrazili do lesa, kde jsme si nejprve zahráli „ číselnou zmiji“, a pak jsme se pustili do sbírání dříví a kácení soušek. Z lesa nás ale vyhnal silný déšť, a protože neustával, dříví jsme pouze složili na kupu a oheň odložili na další den. Ale až do večerky jsme si užívali osobní volno.

    V ruletě si Kapříci vytočili pro ně ne moc dobrou položku „Stop arma“. A ani Vidlákům se moc nedařilo, vytočili si „oddíl slouží vedoucím“.

    V Pakopakovi se Pakopánem stala Bára a Pakopakem Pekit.

Březen    2.srpna 2006

    Dnešní ráno bylo velmi příjemné obzvlášť pro všechny holky, holčičky, slečny a paní. Slavilo se totiž MDŽ, a tak si krásnější část tábora mohla pospat o trochu déle a snídaně jim byla servírována až do spacáků. Po snídani jsme se všichni vydali na velké nákupy. Přes noc nám kolem tábora vyrostlo několik obchodních domů. Všichni jsme dostali nejen seznam věcí, které máme nakoupit,ale také podmínku, že musíme nakoupit co nejlevněji. Proto jsem se v oddílech rozdělili na skupinky a vyběhli jsem zjistit, kolik kde co stojí. To nám zabralo zhruba půl hodiny. Pak jsem již museli nakupovat všichni společně. Vyfasovali jsem kreditní karty a co nejrychleji vyrazili do obchoďáků. Zboží v nich mělo totiž různou cenu a měli pouze omezené množství. Nakupování nám zabralo skoro celé dopoledne, ale chvilka nám zbyla i na koupání. Po obědě jsem se začali chystat na svátky jara – Velikonoce. Kluci se vydali na proutky, pletli pomlázky a opakovali si koledy. Holky zdobily kraslice a připravovaly si mašličky. Když bylo všechno hotovo, vydaly se holky do lesa, aby si vybraly domečky. Každá u sebe měla nějakou mašličku nebo vajíčko. Úkolem kluků pak bylo vykoledovat si tři mašličky ve své barvě a jedno vajíčko. Bylo vidět, že s koledováním mají kluci zkušenosti, protože se všem dařilo. Po koledování následovalo několik krátkých her. Loupali jsme vajíčka na čas, ale ještě větší úspěch měl hod syrovým vajíčkem na dálku. V něm byli z dětí nejúspěšnější Ondra Brychta a Martin Dostál, kteří si vajíčko přehodili na vzdálenost 13,76m. Z dospěláků byli nejúspěšnější Jana a Švadla, kteří hodili 14,11m, ale rekord jim sebral Indy s Velkým Mopem, kteří hodili 15,35m. Protože jsme včera museli odložit oheň kvůli dešti, vše jsme si vynahradili dnes.

    V ruletě si Vidláci vytočili – „Švadla chodí pozadu“ a 3CLXV si vytočili „Snídaně do postele“.

    Pakopakem se při snímání karet stal Švadla a Pakopánem se stala Žéňa.

Duben    3. srpna 2006

    Začal apríl. Od rána se mezi námi pohybovali šprýmaři. Ti měli za úkol potají sbírat lístečky s čísly, které byly rozmístěny v táboře. My ostatní jsme je museli odhalit a nahlásit Piňosovi nebo Indymu. Odhalování šprýmařů probíhalo celé dopoledne, ale mezitím se uskutečnilo několik výzev. Jednotlivé oddíly vyzývaly postupně vedoucí v různých hrách a snažili se nad nimi vyhrát. Žloutenky a Kapříci vyzvali dospěláky ve flaškované. Žloutenky vyhrály a vedoucí jim museli přinést oběd a večeři. Kapříci prohráli a museli dospělákům umýt nohy. 3CLXV vyzvali véďáky ve štafetě s balonkem naplněným vodou. Zvítězili véďáci a 3CLXV jim museli přinést oběd a umýt ešus. Omrzliny bohužel prohrály v přenášení vody na lžíci a musely každému vedoucímu vyrobit nějaký dárek. Naopak Vidláci vyhráli v nošení klacku na dálku a za odměnu si chtěli s dospěláky zahrál fotbal. Protože nám do oběda ještě chvíle zbývala, zahráli jsem si velikou schovku. Všechny děti se poschovávaly a vedoucí je v omezeném čase hledali. Po obědě začalo pršet, a tak jsem se všichni nastěhovali do hangáru. Tady jsme celé odpoledne hráli bingo a kufr. Piňos pak popadnul kytaru a hrál a hrál. A protože pršelo a pršelo, zalezli jsem do spacáků a dali jsem si večerku o trochu dřív.

    Vidláci si večer v ruletě vytočili zajímavý úkol –„oddíl holí nohy Indymu“.

    Večer se Pakopakem stala Péťa a Pakopánem Terka.

Květen    4. srpna 2006

    Dnešní dopoledne jsme zjišťovali, jak známe naše rostliny a zvířata. Chodili jsem po stanovištích a na nich zástupci oddílů určovali názvy. Pokud jsme vše správně určili, vydali jsem se na další stanoviště. Pokud jsme se spletli, museli jsem za každou chybu minutu čekat. Když jsem obešli všechna stanoviště, ukázal nám Piňos na mapě, kam máme dojít a kde se dozvíme další informace. Na určeném místě jsem našli na autě vzkaz, ze kterého jsem se dozvěděli, že další zpráva je ve směru, kam svítí reflektory. Každý oddíl si pak v lese našel obálku, ve které byla poukázka na útratu ve Skalském dvoře. Každý jsem si objednali podle libosti něco k pití a nějakou mňamku a vyrazili jsme zpět do tábora. Šli jsme jinou cestou, ale holky s Pekitem nás spolehlivě dovedli do tábora. Cestou začalo pršet. A protože pršelo celé odpoledne, připravili si dospěláci pro děti ruletu. V ruletě byly různé ceny od použitých ponožek, přes sladkosti, pramínek vlasů, holení podpaží Švadly a Štěpyho, trsátko až po výlet autem. Všechny ceny roznášely sličné hostesky Piňos a Romeo. Počasí nám nepřálo a tak jsem se opět přesunuli do hangáru. Tady jsem hráli a zpívali a došlo i na holení Štěpyho a Švadlova podpaží.

    Tento den si Kapříci v ruletě vytočili pro sebe velice příjemnou položku – „nebodují se stany“.

    Pakopánem se tentokrát stal Velkej Mop a Pakopakem Micinka.

Červen    5. srpna 2006

    Protože se většinou na konci školního roku pořádají různé zápasy a turnaje, i na našem táboře jsem dnes ráno dva turnaje rozehráli. První velký turnaj ve špačkovi a druhý ve fotbale. Mezitím si jednotlivé oddíly vytáhly svůj úkol do „Hodiny pravdy“. Úkoly nebyly vůbec jednoduché: zapískat na Indyho píšťalku, postavit z domina písmeno C, které pak muselo celé spadnout, naučit se poznat 20 našich hradů a zámků, naučit se, v jakém znamení je který dospělák narozený a udržet 3 – 4 minuty v pohybu jojo. A tak nikdo z nás nelenil a začali jsme všichni poctivě trénovat. Po obědě nám dospěláci řekli svoje překvapení pro nás - pojedeme do ZOO. Číča rozdala Kinedryl a pytlíky pro případné potíže a vydali jsem se s batůžky k autobusu. Jaké bylo naše překvapení, když na nás na louce čekal Indy, který pro nás měl přistavený autobus z provazů. Před nastoupením nám udělil pokyny, jak se v autobuse chovat a my spořádaně nastoupili a vyjeli. Jeli jsem na křižovatku k rybníku, kde jsme se otočili a zamířili k naší ZOO. Tady nás uvítal náš průvodce po ZOO Piňos a seznámil nás s tím, jak to v naší ZOO chodí. U každého výběhu nás pak informoval o každém zvířátku zvlášť, a tak jsem se cestou dozvěděli mnoho zajímavého například o želvě, berušce albínce, pštrosovi, tučňákovi, opicích, zebře, žabce, hadech, netopýrovi, krávě, oslovi, lvovi a hrochovi. S kravkou jsme se mohli dokonce vyfotografovat a v místním kiosku jsem si mohli nakoupit něco dobrého na posilněnou. Po příjezdu ze ZOO sice pořádně pršelo, ale i tak jsem se všichni postupně vystřídali v naší „koupelně“ a pořádně jsme se vymydlili. Ten, kdo se zrovna neoddával koupání, hrál v hangáru všelijaké společenské hry, např. kostky, karty, Člověče,nezlob se, ….. Mezitím jsem samozřejmě nezapomněli trénovat na Hodinu pravdy, protože každý oddíl si mohl za splnění úkolu vybrat jakoukoli odměnu.

Červenec    6. srpna 2006

    Protože nás odpoledne čekaly návštěvy našich rodičů, zbytek těch, kdo se včera nestihli domýt se ještě mydlil v „koupelně“ a ostatní se chystali a věnovali poslední chvilky tréninku na Hodinu pravdy. Ta posléze vypukla. Z každého oddílu bylo vylosováno 5dětí a jeden dospělák, kteří oddíl zastupovali. Všichni se snažili reprezentovat co nejlépe, ale i přesto se některým úkol nezdařil. Nikdo ale nebyl smutný, protože všechno je to přece jenom hra. A jestli někdo trochu smutnil, rozveselil se po obědě, protože dorazili rodiče na návštěvy. Naštěstí se počasí umoudřilo, přestalo pršet a dokonce se na nás usmálo i sluníčko. Když jsme se po dvou hodinách s rodiči a vůbec všemi možnými příbuznými rozloučili, rychle jsme spěchali do okolí tábora. Tady jsem si měli připravit ohniště a dřevo, protože jsme si k večeři měli opékat buřtíky. Ještě před večeří jsme ale vyrazili na naše obvyklé „bojiště“, kde jsme si zahráli všemi tak oblíbené ocásky. Vyhladovělí jsme se pak vrátili do tábora, vyfasovali buřtíky, chleba a hořčici a vydali jsem se opékat k našim oddílovým ohništím. Naštěstí se všem podařilo najíst včas, protože pak už se z nebe zase spustil liják. A tak jsme jako obvykle trávili zbytek večera v hangáru, kde jsme si hráli a hráli.

Srpen    7. srpna 2006

    Ráno jsme se „překvapivě“ probudili opět do pěkného lijáku. A tak ti, co si chtěli pořádně pospat, měli šanci. Byli ale i takoví, kteří spát už nemohli a ti se sešli v hangáru, dali si společnou snídani a pak se pustili do kostek, karet, Člověče,nezlob se, pexes,….. K obědu už jsme ale vyhnali ze spacáků i ty největší spáče. Po obědě nás totiž čekal velký hudební a filmový festival. Na začátku festivalu byl vyhlášen Vojtěchovský skřivánek, kterého se mohl zúčastnit kdokoli chtěl. Nejprve nás ale čekal filmový festival. Dospěláci nám vždycky přečetli ukázku z nějakého filmu nebo pohádky a my jsme museli určit a napsat, odkud je. Ač se nám to zpočátku zdálo jednoduché, opak byl pravdou. Některé ukázky nám pořádně zamotali hlavu. Nakonec jsme ale dokázali většinu ukázek určit. Poté jsme se měli odebrat do stanů a vyčkat, co bude následovat. A následovala opravdová bomba. Fotbal dospěláků v bahně. Hráli kluci proti holkám a chvílemi se fotbal měnil v ragby a bruslení a nakonec skončil velkou bahenní válkou. Všem se nám bitka moc líbila a nakonec kluci ještě vystřihli kankán na rozbahněném hřišti. Pak jsme již dostali čas na to, abychom se připravili na Vojtěchovského skřivánka. Někdo zpíval sólo, někdo v duetu a někdo ve skupině a tak nám příprava zabrala čas až do večeře. A po večeři to vypuklo. Na scéně se střídal zpěvák za zpěvákem a porota neměla vůbec jednoduché rozhodování. Nakonec ale spravedlivě ocenila všechny zúčastněné. Vrcholem večera ale přesto bylo vystoupení Malého Mopa a Danka se songem Kamarádi. Ten se posléze stal hitem tábora.

    Pakopánem se pro dnešní den stal „Kamarád“ Malej Mop a Pakopakem se stala Denisa.

Září    8. srpna 2006

    Dnešní dopoledne, jak jinak, opět pršelo a pršelo. Proto jsme se opět sešli v hangáru, kde pro nás byl připraven velký test „Jak známe své vedoucí“. Postupně jsme měli doplnit do tabulky výšku, váhu, barvu očí, věk, velikost nohy a měsíc, kdy slaví daný dospělák svátek (to byl celkem oříšek, protože většinu dospěláků známe pod jejich přezdívkami). Nakonec jsme ještě museli odhadnout, kdo kreslil pejsky, kteří nám byli předloženi. Někteří zjistili, že odhad nemají vůbec, někteří se naopak skoro dokonale trefovali. Po obědě se konečně umoudřilo počasí, a tak všichni malí i velcí chlapi z tábora vyrazili na dřevo. A jako při správné dělbě práce, odešly holky do lesa sehnat něco k snědku. Nasbíraly velikou mísu borůvek, ze kterých nám pak Hanka s Micinkou upekly výbornou buchtu, po které se každý olizoval až za ušima. Protože nám počasí stále alespoň trochu přálo, vrhli jsme se na dohrávání turnajů (což se nám opět nepodařilo) a při tom jsme se těšili na večer. Dospěláci si pro nás totiž připravili svoji Super Star. A ta stála opravdu za to. Všichni se moc a moc snažili. Nejmladší holky instruktorky si zavzpomínaly na pohádku Ať žijí duchové. Starší holky si připravily bezva sestřih různých písniček. Kurník si dokonce složil vlastní Kurníkovou hymnu. A kluci se vrhli na lidovky, i když v trochu jiném podání. Při hodnocení dětskou porotou jsme se všichni výborně bavili, protože Dostin perlil a nenechal na soutěžících nit suchou. Pak už jsem se všichni pořádně rozezpívaní odebrali do spacáků a někdo možná zpíval i ze spaní.

    Žloutenky si v ruletě vytočily velmi zajímavou položku – „Kurník zpívá velý den“, 3CLXV si vytočili také Kurník, ale tentokrát – „Kurník obsluhuje“, no a Kapříci si vytočili „Bod navíc do CTH“.

Pakopánem se protentokrát stala Džú a Pakopakem Malej Mop.

Říjen    9. srpna 2006

    Protože nám dneska ráno foukal příznivý vítr a protože k podzimu patří pouštění draků, hned po ránu jsme se vrhli na jejich výrobu. Kluci dospěláci nám ukázali, jak takového draka vyrobit a při jejich výrobě nám taky pomáhali. Každý si ale svého draka vyzdobil podle sebe. Když jsme byli všichni hotoví, vydali jsem se na louku nad táborem, která je k pouštění draků ideální. Tady byli z každého oddílu vybráni zástupci. Ti startovali všichni najednou a počítalo se nejen kolik draků doletí do cíle, ale také se hodnotil vzhled draků. Protože nás pouštění draků bavilo, pouštěli jsme je i po skončení závodů a strávili jsem tak zbytek dopoledne. Říjen je měsíc lovu, a tak jsme se i my vydali lovit. Po obědě jsme se vydávali postupně na různá stanoviště, kde jsme si zkoušeli různé typy střelby. Stříleli jsme ze vzduchovek na terče zvířat, strefovali jsem se míčkem do plechovek, stříleli jsme na dálku,…. A protože jsme byli ve střelbě nejen přesní, ale i rychlí, zbyl nám čas tentokrát už na úplné dohrání turnajů. Po tomto náročném dni jsme se konečně dočkali také stále pro počasí odkládaného táboráku.

    3CLXV si v ruletě vytočili velice příjemnou položku – „Kepi myje celému oddílu ešusy.“

Listopad    10. srpna 2006

    Listopad = padá listí. A tak jsem se rozběhli do okolí tábora a hledali jsme nejrůznější listy stromů a keřů, měli jsem na to omezený čas, a tak jsem hledali co nejrychleji. To ale ještě nebylo všechno. Sice jsem dostali za každý přinesený druh jeden bod, ale pokud jsme chtěli získat ještě druhý bod, museli jsme správně určit i název keře nebo stromu. A to byl v některých případech celkem problém, ale nakonec jsem to obstojně zvládli všichni. A protože v listopadu nejen padá listí, ale také se pořádají výlovy rybníků, i my jsme vyrazili ten náš vylovit. Na rybník v člunu vypluli ve trojicích postupně všichni z oddílů, museli objet všechny zadané bójky a vhodit do nich papírek se svojí barvou. To všechno bylo na čas, a tak všichni pádlovali jako diví. Odpoledne jsem se všichni podívali společně na hvězdnou oblohu. Zatím sice jen na papíru, ale o to to bylo zajímavější. Byla to hlavně zkouška pro nejstarší děti u oddílů. Véďáci totiž nesměli do hry zasahovat, a tak si museli starší děti všechno řídit samy. Svoje mladší kamarády vysílali na různá stanoviště, kde se plnily záludné úkoly. Pokud se podařilo úkol splnit, odneslo si děcko obrázek souhvězdí s jeho názvem. Doneslo ho zpátky a tady se větší kamarádi pokoušeli souhvězdí správně zakreslit do slepé mapy. A že to nebyl úkol jednoduchý se přesvědčili všichni. Všem se nakonec ale podařilo zakreslit všechna souhvězdí správně. A protože se v listopadu slaví i dušičky, večer jsem se vrhli na výrobu dušičkových lampiček. Každý stan si vyrobil svojí dušičkovou lampičku, kterou jim dospěláci při večerce rozsvítili. A tak se na táborovém náměstíčku rozzářila spousta malých lampiček a nálada byla skoro pohádková. A pohádka taky byla. Večer si totiž Piňos, coby Miláček dětí, vytočil v ruletě „Štěstí čte pohádky“, a protože on už na pohádky moc není, věnoval tuto odměnu nejmladším dětem z tábora. Ty se sešly v hangáru a Štěstí jim četla pohádky. Večeru ale nebyl konec. Po pohádce se děti vydaly do lesa. Čekala je malá stezka odvahy. A tak všichni absolvovali trasu od hrobečku k hrobečku, na jejichž náhrobcích si mohli přečíst, kdo zde byl pohřben, no jména to byla opravdu podivná např. Rostislav Oběšený, Růžena Svázaná, Alík, Uršula Mrtvá, Václav Oživlý,….. Na konci trasy děti shromažďoval Piňos, který je pro jistotu ještě naučil zaklínadlo proti zlým silám. A aniž by to kdo tušil, děti ho použily ještě té noci. Cestou do tábora se totiž ocitly přímo u čarodějnického rituálu, při němž čarodějnice vyvolávaly ďábla. Když čarodějnice a ďábel zjistili, že je někdo pozoruje, vydali se směrem k dětem, ale společně vyřčené zaklínadlo je bezpečně zahnalo a všichni se mohli vydat zpátky do tábora a pak spokojeně zalézt do stanů a zachumlat se do spacáků.

Prosinec    11. srpna 2006

    A je tady Mikuláš. Hned po ránu se táborem ozývalo zlostné blekotání čertů, veselý smích andílka a moudré řeči samotného Mikuláše. Všichni překvapeně vykukovali ze svých stanů, ale přece jen se nikomu nechtělo vylézt, protože čerti naháněli strach. Přesto ale někteří vylézt museli, protože si je k sobě povolal sám Mikuláš, před kterým se museli zpovídat ze svých hříchů a dostatečně je odčinit. A tak někteří zpívali a zpívali. Když bylo vše vyřešeno, Mikuláš s andílkem a čerty obešli všechny stany a každému dali nějakou koledu. Pak už jsme všichni vylezli ze stanů a po snídani jsem se vrhli na výrobu dárků pod stromeček, blíží se přece Vánoce. A Vánocům jsme věnovali skoro celý den. Odpoledne jsem se vydali do lesa, abychom si zahráli poslední ocásky na tomto táboře. Sehráli jsem několik her a protože to některé už nebavilo, šli si někteří stavět domečky a ostatní hráli hry jiné. Pak už jsme se vydali zpět do tábora. Jak jsme se blížili, čím dál zřetelněji jsme slyšeli melodie vánočních koled. A pak už přišlo to velké překvapení. Uprostřed tábora stál ozdobený stromeček a kolem něho byly slavnostně prostřené tabule pro každý oddíl v jeho barvách. Po slavnostním Piňosově proslovu jsme zasedli k tabuli a dali jsem se do jídla. Po večeři jsme měli ještě chvilku na dodělání dárečků, které jsme postupně nanosili pod stromeček. No a po slavnostním nástupu jsme se už vrhli do jejich rozdělování. Na každého se nějaký dáreček dostal a tak byly Vánoce se vším všudy. Večer jsme společně zasedli k poslednímu táboráku a zpívali a zpívali. Taky si každý oddíl naposledy zatočil ruletou a padlo „Osobní volno“, „Číča se Žéňou spí na vodě“ a Kurník posbíral, co mohl, protože padly všechny jejich zbylé úkoly „Slepičí salon krásy“, „Slepičí rozcvička“ a „Kurník jde na přepad“. Osobní volno jsme dostali na celý zbytek prázdnin, Číča poctivě strávila noc na flašce Dobré vody a Kurník se třikrát neúspěšně pokusil o ukradení vlajky během táboráku a nakonec se jim to podařilo o půl páté ráno „za záhadných okolností“. Ostatní úkoly se splní na začátku příštího tábora (když si na ně někdo vzpomene). Potom se zase zpívalo a hrálo. Až do doby, kdy začalo pasování nových instruktorek – Žéni, Denisy a Bětky. Holky musely ochutnat směs z kuchyně, kterou jim s radostí připravili páni kluci a navíc musely okusit bahno z místního potoka. Nakonec byly opláchnuty vodou z potůčku a konečně se mohly jít pořádně umýt a teple obléct. My ostatní jsme se dál věnovali táboráku, při kterém byla vyhodnocena celotáborová hra, kterou letos vyhráli Vidláci. Vyhráli jsem ale vlastně všichni, protože jsem společně překonali nepřízeň počasí a získali spoustu zážitků a nových kamarádů. A tak za rok zase …………………………………AHOJ !!!!!

Fotky k táboru