R O B I

Ledová Praha

Naši vedoucí, organizace Robi, se rozhodli, že pro nás něco připraví. Našli pár informací o Ledové Praze, a tak se rozhodlo, že výlet bude do Prahy. Celou dobu se v cestování nejvíce vyznal Ondra (Ludvík). Ale i ostatní vedoucí samozřejmě věděli kudy kam. Naše cesta do Ledové Prahy byla unavující, ve vlaku jsme stáli v uličce, ale zase jsme se seznámili s ostatními skupinami, které do Prahy měly též namířeno. Po výstupu na hl. nádraží v Praze jsme kráčeli směr Botanická zahrada, kde jsme čekali dlouhou dobu, než se všichni pokochají krásnou zelení. Nasadili jsme batohy a vyrazili na výstavu s názvem Indiáni. Kde jsme se rozhodli, že zjistíme, kde vlastně máme bydlet. Po dlouhé cestě jsme dorazili do školy, v které jsme byli ubytováni. Škola praskala ve švech, když se do ní nahrnuli všichni zmrzlí účastníci Ledové Prahy. Byl pro nás připravený teplý čaj na zahřátí a učebny s tělocvičnami na odložení svých věcí. My jsme vyfasovali malou halu tělocvičny, kde jsme všichni odhodili těžké batohy a s radostí jsme se dozvěděli plán víkendové akce. Po ohřátí a najezení jsme s nadšením vyrazili na bobovou dráhu. Když jsme však ale dorazili na místo naše nadšení kleslo. Měli mít otevřeno do 22,00hod.což se moc nepovedlo, jelikož měli jen do 20 hod., takže jsme se rozhodli, že navštívíme Žižkovský vysílač. Jakmile jsme se nabažili výhledu na Prahu, vydali jsme se s úsměvem zpět do haly, jelikož se každému chtělo spinkat. Po příchodu se každý zabavil podle chuti, až se nám nakonec nechtělo spát a Iva musela trochu zvýšit hlas.…. Ráno se stávalo kolem osmé hodiny ranní, ale nikomu se z teplého pelíšku moc nechtělo. Po ranní hygieně, nás vedoucí rozdělili do dvou skupin, nejmladší šli do ZOO a my starší jsme se vydali napříč Prahou do Muzea Voskových figur, Muzea Miniatur, na Pražský hrad a u něho na výměnu stráží. Po nabytém dopoledni jsme se zase celá parta sešli na obědě, kde jsme chvilku stáli řadu, a pak jsme dostali rýži s omáčkou, která měla chuť skoro jako guláš, ale všem to celkem chutnalo. Jen co jsme dojedli, vydali jsme se cestou k Policejnímu muzeu a po jeho prohlídce, dále do Národního muzea, kde jsme, ale byli opět zklamáni, jelikož nás o půl páté nechtěli pustit dovnitř, že mají jen do pěti. Odešli jsme tedy zpět do školy, kam později dorazila i druhá skupina. Naplnili jsme svoje vyhládlé pupky a trochu jsme si odpočinuli. Jen co vedoucí zaveleli, opět jsme se vydali na bobovou dráhu v domnění, že teď už se tam dostaneme. Ale skutečnost nás opět přesvědčila o opaku. Tentokrát nebyli schopni odhrabat 2cm sněhu na bobové dráze, a tak byla mimo provoz. Všichni jsme byly celkem zklamáni, jelikož to byla jedna z atrakcí, na kterou jsme se opravdu moc těšili. Vedoucí tedy vymysleli rychle jiný program a vše bylo zachráněné. Večer se usínalo s myšlenkami, že se už zítra jede domů…… Ráno jsme se postupně probouzeli a po snídani začalo velké balení. Hlavně, aby se na něco nezapomnělo. Všechno se zkontrolovalo. Děti se spočítaly a mohlo se vyrazit. Dozvěděli jsme se, že ještě domů nejedeme, ale že je v plánu Petřínská věž a bludiště na Petříně. Někteří nebyly tak odvážní a tak na Petřínskou rozhlednu raději ani nešli. Když už byly všechny prohlídky za námi, bylo na čase jet domů. Ve vlaku jsme se bavili o dojmech z celé Ledové Prahy. Uvědomili jsme si, že jsme procestovali křížem krážem celou Prahu metrem, prošli několikrát sem a tam Václavské náměstí, viděli jsme Jirku Mádla v metru, ale taky bylo plno zážitků, na které se pak z radostí vzpomíná. I když se na nás někdy vedoucí museli naštvat a neměli to s námi lehký, tak se výlet podařil a všichni byli spokojení.

Mopina

Vloženo : 05.02.2006 - 21:12 Autor : Ondra

Fotky k článku