1998 - CESTA KOLEM SVĚTA
Dřevíkov 19. 7. – 1. 8. 1998
neděle 19. 7. 1998
Když se děti dostatečně seznámily se svými stany, vzali vedoucí nováčky a ukázali jim tábor a jeho okolí. Na prvním nástupu si oddíly zvolily své jméno a vylosovaly oddílovou barvu na obarvení triček. Večer dostali noví táborníci ještě několik rad o chování u táborového ohně a poté se na tábořiště snesla první společná noc.
Pakopak – první zasedání klubu PAKOPAK / hra pro dospěláky /. I přes velice zajímavé stanovy podepsala vstup do klubu valná většina přítomných. V první velmi napínavé hře s kostkami zvítězil Špagetka a Pakopakem se stala Pípa.
pondělí 20. 7. 1998 – Řecko
Dopoledne se vylepšovalo naše tábořiště. Díky píli všech dostal náš tábor novou ohrádku na piliny, bránu, nástěnku, vlajkový stožár, byla opravena koza na řezání dřeva a přesunuto ohniště. Odpoledne se všichni vydali koupat na Dlouhý. Po večeři se všechny oddíly zúčastnily her na řeckém pobřeží. Svedli boj s Titánem, pětihlavou Hydrou a proběhli bludištěm s Minotaurem.
PAKOPAK- karty – pakopán Fanda, pakopak – Špagetka.
úterý 21. 7. 1998 – Afrika
Sahara. Od rána pálilo sluníčko, pouštní vánek byl neznatelný a tak jsem vyráběli velbloudy. Mezi nimi pak nejlepší velbloudáři z celé Afriky vybírali toho nejlepšího. Odpoledne narazila naše výprava na oázu a kromě všemi vítaného koupání si dopřávala i vodní hrátky. na večerním nástupu už měly všechny oddíly na sobě trička ve svých barvách. Byla vztyčena táborová vlajka a večer jsme spolu s ostatními beduíny zasedli k táborovému ohni.
PAKOPAK – pakopán – Číča, pakopak – Píšťalka
středa 22. 7. 1998 – Afrika
Botanické expedice v pralesích rovníkové Afriky. Družstva soutěžila o druhově nejbohatší soubor květin rostoucích v blízkém okolí tábora. Odpoledne se všechny oddíly probojovaly pralesem přes nepřátelské domorodce k základně, kde se snažily získat dostatek indicií k nalezení vzácné květiny. Večerní nástup byl ve znamení prvního točení kolem štěstí, kde si zelení a modří vytočili celodenní službu pakopaka, červení krmení od Špagetky a žlutí stezku odvahy. V noci se táborem přehnal lehký monzunový deštík doplněný velkou bouřkou.
PAKOPAK – karty – pakopán – Špagetka, pakopak – Ondra
čtvrtek 23. 7. 1998 – Antarktida
Jako již tradičně jsem se během noci přesunuli přes oceán a ráno se probudili na Antarktidě. Neklamným znamením toho byly rozsáhlé sněhové pláně a spousty tučňáků okolo. Pro lepší kontakt s těmito tvory jsme si připravili módní přehlídku poslední antarktické módy. Tučňákům se velmi líbila a tak pro nás připravili tučňáci olympiádu. Během poledního klidu jsme se přepravili přes oceán do Ohňové země. Tady musely oddíly kromě koupání prokázat i schopnost zacházet s ohněm. Večer vzplál velký táborák a každé družstvo předvedlo veselou scénku ze života tučňáků. V noci se přes základnu přehnala obrovská bouře.
PAKOPAK – pakopán – Hybe, pakopak – Zilvar
pátek 24. 7. 1998 – Rio de Janeiro
Již od budíčku se táborem nesly tóny samby. Nadešel námi očekávaný karneval. Celé dopoledne ti šikovnější z dospělých opravovali poničené stany a ostatní trpělivě dětem podávali papíry, krepáky, lepidla, barvičky a jiné karnevalové nezbytnosti. toto strojení probíhalo až do pozdních odpoledních hodin. K večeru se vydal celý průvod vedený mažoretky a alegorickým vozem směr Dřevíkov. Všichni jsme tancovali a veselili se a dotancovali jsme k místní „nálevně“, kde jsme se občerstvili a cestou zpět pokračovali v tancování. Odpoledne probíhal velký taneční maratón. Po setmění přijeli duchové brazilského pralesa i se svými domorodými nástroji. Bohužel se noční hra, která byla připravena, nekonala, protože Zilvar všude viděl přepadáky. A díky vidinám se dnes nekonal ani Pakopak.
sobota 25. 7. 1998 – Mexiko
Dopoledne se celý tábor rozdělil do skupin podle věku a pohlaví. Naše kroky pak směřovaly za koňmi na Hamerský ranč. Ušpiněni prachem jsme se pak postupně všichni rádi osprchovali. v táboře jsme pak zkusili novou hru frisbee. Odpoledne se hrála hra „Mexická hranice“, kterou přes náročná pravidla pochopili všichni. Místo večerního ohně, který se kvůli malému dešti nekonal, dostali všichni osobní volno.
PAKOPAK – karty /červená x černá/ - pakopán – Tonda, pakopak – Terka
neděle 26. 7. 1998 – Las Vegas
Již dopoledne vypukla u většiny účastníků hráčská vášeň. Hrkání kuličky v ruletě, šustot pokerových karet a cvakání padajících kostek vzbuzuje u všech touhu po vítězství. Těsně před obědem i těsně po něm se naším táborem přehnal úklidový uragán. To kvůli příjezdu rodičů. Když se rodiče dostatečně vynadívali na své děti a zeptali se jich na vše potřebné, zapojili se do hraní v našich hernách. Večer jsme zasedli k táborovému ohni, jen Velkej a Malej Mop, aby se vyhnuli hře orin – gin – gin, pomáhali Ondrovi spravit zábradlí u lávky.
PAKOPAK – kámen-nůžky-papír – pakopán – Terka, pakopak – Hybe.
pondělí 27. 7. 1998 – Kanada
Dopoledne jsem věnovali hře „Dobývání tábora“, při němž volili dospěláci opravdu originální nástupy do boje. Hra nás velmi bavila a dospěláci nakonec zvítězili poměrem 2:3. Protože jsme v Kanadě, věnovali jsme odpoledne dřevorubeckým závodům – zatloukání hřebíků, štípání a řezání dřeva. Po svačině se hrály ocásky a večer všichni usedli do Bingo herny. Napínavá hra byla přerušena nenadálým deštěm, při kterém se nejodvážnější z dospělých vydali upevnit stany proti větru dešti. Celý večer byl ukončen v krmelci již tradičním, perfektním hudebním pěveckým výkonem.
PAKOPAK – losování čísel – pakopán – Fanda, pakopak – Číča
úterý 28. 7. 1998 – Rusko, Japonsko
Ráno jsme si pořádně přispali. Jen v kuchyni byl od rána čilý ruch, protože k obědu byly vdolky. K ranní hygieně nastoupila většina vedoucích v čepicích, šálách, rukavicích a teplých svetrech, vždyť Sibiř je Sibiř, kdo by chtěl umrznout. Dopoledne jsme se vydali hledat sibiřský poklad. Poklad přinesli žlutí a na ruletě si vytočili „Badžo uklízí celému oddílu ve stanech“. Během poledního klidu jsme se přesunuli do Japonska, a tak se celé odpoledne neslo v duchu zimních olympijských her. Běhalo se na lyžích, biatlonu, hrála se metaná a skládalo se hokejové minimum. U večerního táboráku byly všechny disciplíny vyhodnoceny a vítězové byli odměněni medailemi a diplomy.
PAKOPAK – rozhodly vdolky – pakopán /vdolek s korunou/- Piňos, pakopak /vdolek s mýdlem/ - Princezna
středa 29. 7. 1998 – Austrálie
V této nádherné části světa jsem si vyzkoušeli svoje lovecké schopnosti. Dospěláci obrněni helmami, přilbami, štíty a pokličkami se snažili co nejdéle bránit zásahu šiškou. Naopak děti se pokoušely projít co nejhbitěji a nejrychleji vytyčenou trasu tak, aby unikly různým nástrahám.
čtvrtek 30. 7. 1998 – Indie
Kvůli špatnému počasí jsme téměř celé dopoledne strávili v krmelci, kde se jako obvykle hrálo, zpívalo, povídalo,….Odpoledne si každý oddíl vyráběl vozítko pro podvečerní „závod rikšů“, při kterém se všichni náramně bavili, obzvlášť v situacích, kdy některé skupiny cestou ztratily část své posádky aniž si toho všimly.Večer proběhla soutěž o „táborového slavíka“. Mezi mimořádná čísla zde patřila Nelinka zpívající z doprovodu walkmana ukrytého nenápadně pod kulichem.
pátek 31. 7. 1998 – A zase doma
Celé dopoledne se řezalo, sekalo, měřilo, nosilo, tahalo, lámalo, odnášelo…..prostě klasická příprava na slavnostní závěrečný oheň. Po poledním klidu se ale uskutečnila dětmi tolik očekávaná návštěva ZOO, na kterou se ovšem neméně těšili i dospělí. Nebyla to totiž obyčejná ZOO,ale naše vlastní ZOO. Dáša všem sdělila, co si připravit do batůžků, dětem rozdala pytláky a Kinedryl pro případ, že by někomu bylo v autobuse špatně. U silnice se čekalo na autobus, ale když se ze zatáčky vyřítil Badžo simulující řidiče autobusu a začal děti pobízet, aby si nastoupily a nestrkaly se, už zřejmě všem došlo, jak bude náš výlet vypadat. Ale všechno bylo jak má být. Cestou bylo i několik „čůracích“ zastávek. Na místě nám byl přidělen poněkud nervózní průvodce/Piňos/, který nám vyprávěl o všech zvířátkách, kterých tu bylo opravdu dost a dost. Obzvláště úspěšné byly otravné opice /Džú + Píďa/, které kradly dětem svačiny. Bahnomilný hroch/Ondra/, který se neustále snažil o překonání rekordu vydržet 1minutu pod vodou. Pštros/Pták/ bezhlavě se vrhající do hromady pilin. Stepní koza, stále stojící jako dřevěná. Visící netopýr /Badžo/ tvrdě dopadající na zem, ale i všichni ostatní. Na konci měly děti možnost si něco koupit v „Bufáči u Miloše“ nebo se v dětském koutku povozit na oslíkovi/Zilvar/. Pak opět nasedli do autobusu a jeli zpět do tábora, kde se ještě dlouho probíraly zážitky ze ZOO. Večer jsme se sesedli ke slavnostnímu táboráku a pořádně si zazpívali a zahráli.
Fotky k táboru
 |
 |
 |
 |
 |
 |