R O B I

2003 - Holubinky

13. – 25. 7. 2003

1. den v Holubinkách / neděle 13.7. 2003 /

    Léta Páně 2003 v červnu – vyrostly v okolí Šiškovic nej…. houby – prašivky a choroši. Okamžitě poté dorazil předvoj sběračů. Hlavní nápor byl 13. 7., kdy opět ožilo sezónní městečko Holubinky. Byl zvolen starosta Choroš Smrdutý /Piňos/ a vybral si místostarostku Filoménu Houbičkovou /Hybe/. Veškeré dění v městečku pak zapisoval do kroniky Choroš Knihomol /Indy/.
    Po příchodu a složení slavnostního slibu představenstva i občanů se tradičně pojídalo slavnostní netradiční holubinkovský pokrm.V něm bylo skryto tajemství složení rodin.
    Po krátkém oddechu následovalo seznámení se rodin s městečkem a jeho pravidly. Rodiny se sešly na Náměstí Josefa Kozáka a Pravolevou ulicí vyrazily směrem ke Smradibudkám a Levopravou ulicí na náměstí. Poté následoval boj o barvy rodin. Ten probíhal dvojfázově. První a náročnější část se skládala u běhu lazarů, kterého se zúčastnila spousta chromých, němých a slepých. Vítěz tohoto běhu měl právo první zasáhnout do dalších fyzicky méně náročné části a to hledání své barvy v provazovém bludišti. Ale poté, co spatřili nádhernou houbičku s kloboučkem v jejich budoucí barvě, jejich srdce zaplesala a nevyměnili by ji za nic na světě.
    Na slavnostním večerním nástupu se představily rodinky svým novým jménem a barvou. Jako první se představili červení Kombuchovi, následovali zelení Emkasovi, žlutí Ťuťu-ňuňu- kučikovi, fialoví Čirůvkovci a modří Kuki-muki-jovi. Po nástupu si všichni u slavnostního ohně zazpívali první písničky a zahráli první hry. A na dobrou noc taťka Fanda Kombucha zatroubil na trubku ukolébavku z Křemílka a Vochomůrky.

2. den v Holubinkách / pondělí 14. 7. 2003 /

    Dnes ráno se snad všichni občané probudili ještě před „písknutím“. Takže náměstí opanoval čilý ruch a veselí. Po snídani se ženská část osazenstva městečka věnovala výrobě tradičních holubinských obleků v barvách rodinek. Takový slavnostní oblek se skládá z „tunelu“, jenž drží na těle občana pomocí dvou kšandiček a knoflíků. Ani pokrývka hlavy nepřipomíná nic ze světa běžných lidí. Vypadá spíše jako čapka permoníka, ale mnohem slavnostnějšího vzezření. Při této činnosti byl viditelný odpor mamky Pípy Emkasové k ručním pracem:o)ostatní se k tomu postavily statečně. Chlapci a „chlapi“ zatím hledali v okolí tábora materiál na výrobu zahrádek, kde budou zasazeny první nalezené houby.
    Odpoledne čekala rodinky soutěž „ Holube, nezlob se!“ Soutěž se sestávala ze 6ti úkolů: snímání karet, kámen-nůžky-papír, panna nebo orel, kratší nebo delší sirek, tahání míčků z pytle a kostky. Šance soutěžících byly 50:50 a tak rozhodovalo spíše štěstí než fyzická převaha. Poté následovalo dokončení zahrádek, jejich osazení rostlinami a stromy, byly vyhloubeny rybníky, vydlážděny stezky….
    Slavnostní nástup se již konal ve slavnostních oblecích. Za povšimnutí stál oblek slečny místostarostky, připomínající hippie u lidského světa. Byla vztyčena holubinská vlajka a vyhlášen vítěz soutěže „Holube, nezlob se!“ nevyhrál však ten nejlepší, ale ten, kdo byl vylosován – toť tradice v Holubinkách.
    Po nástupu byl rozehrán turnaj O trofej městečka Holubinky zápasy ve fotbalu a flaškované.

3. den v Holubinkách / úterý 15. 7. 2003 /

    Hned zrána byl vyhlášen slavnostní nástup, při kterém byli vyvěšeni dva kašpárci. Ti se v Holubinkách vyvěšují na počest dvou veselých chlapců, kteří přinášeli obyvatelům kraje radost a tragicky zahynuli pod sesuvem kamenů. A proto si je obyvatelé připomínají každý den ráno vyvěšením kašpárků a jejich pozdravením „ Dobré ráno, kašpárci“ a večer se s nimi loučí „ Dobrou noc, kašpárci“.
    Poté následovala soutěž, ve které rodinky sbíraly písmena do zprávy, ve které bylo ukryto, kde pak starosta objevil první letošní houby. Jejich hledání značně znepříjemňovaly nepřátelské vosy a vlezlá klíšťata. Po návratu ze sběru se zjistilo, že pro daný druh neexistuje název. Jejich pojmenování a popis připadl Kukimukijovým neb byli první, kdo nalezli houby.
    Po obědě následovaly vodní hrátky skládající se z různých více či méně obtížných soutěží. Odměnou byla písmena, která si rodinky lepily do připravených políček a kde se poté dala vyčíst místa, na kterých rostou další houbičky. Po sváče se hrála hra „Vopepři ho“,která má původ ve holubinské historii. Spočívá vlastně v tom, že si rodinky mezi sebou vzájemně zadávají úkoly, které musí splnit. V průběhu hry se ukázalo logické myšlení, smysl pro taktiku či jen pouhá zlomyslnost rodin vůči ostatním rodinkám.

4. den v Holubinkách / středa 16. 7. 2003 /

    Dnešní dopoledne bylo věnováno fotografiím, aby měli občané ve stáří na co vzpomínat. Nejprve se po rodinkách fotografovali před svými příbytky ve slavnostních krojích a poté každá rodinka nafotila svůj fotoseriál s holubinkovskou tématikou.
    Jelikož byl velmi teplý den, tak po poledním klidu následovaly „vodní hrátky podruhé“ alias „mordovna“. Nejprve vybíjeli dospěláci z rodinek a představenstvo občany, kteří byli v bazénu všichni a potom se role obrátily. Po svačině následovala hra „Holube, nezlob se 2!“ Z občanů se staly figurky a místo políček se obíhalo kolem vyhrazeného kruhu. Počet kol závisel na čísle hozeném na kostce. Hra byla velmi rychlá a zajímavá.
    Příjemný den byl zakončen zpěvem a hrami u ohně.

5. den v Holubinkách / čtvrtek 17. 7. 2003 /

    Ráno bylo spojeno s velkým shonem a balením občánků na výlet. I přes velký zmatek se podařilo dojít na autobus včas. Všichni občané v krojích dorazili do městečka Třemošnice, kde objevil jeden z našich občanů v kašně vzkaz, který občany spravil o tom, že pokud chtějí jít dál a nevědí kam, musí si své představenstvo nalézt. Občané se ihned rozprchli po náměstíčku a hledali i v obchodech. Dokonce se byli Čudla s Janinou poptat i na městském úřadě v Třemošnici, kde na ně s údivem hleděli. Plni zoufalství se občánci odhodlali a prašivka Ivka použila moderní technologii a zavolala panu starostovi o malou nápovědu. Na základě nápovědy se podařilo Fandovi Kombuchovi nalézt představenstvo pod mostem. Společně s ním se občánci vydali na náměstí, kde byl Fanda Kombucha jmenován holubinským profesorem. Před tím ale musel mezi „obyčejnými“ lidmi najít někoho, kdo by se dobrovolně stal holubinským občanem. To se mu podařilo a tak nic nebránilo jeho jmenování. Následoval pochod městem Třemošnice, kde jsme se stali atrakcí pro místní obyvatele. Poté jsme se vydali Lovětínskou roklí, kde byl příjemný chládek a na jejímž konci i stánek, u kterého se všichni rádi občerstvili. Když se všichni dostatečně občerstvili, vyrazilo se do Prachovnic, odkud měli být malí občánci odvezeni zpět do Holubinek a pro větší bylo naplánováno přespání v lese. Ale veškeré plány zhatil déšť a všichni byli s velkým zmatkem dopraveni do našeho městečka. Večer se pak ještě hrálo na kytaru a zpívalo.

6. den v Holubinkách / pátek 18. 7. 2003 /

    Ospalé probouzení přineslo smutek všem občanům Holubinek neb zjistili ztrátu vlajky. Avšak hned po budíčku se lupiči přihlásili sami. Byli pravděpodobně hladoví, protože za vrácení vlajky požadovali 3 kuřata. Čas výměny byl stanoven na poledne. Již v lepší náladě pokračoval den turnajem „O cenu městečka Holubinky“. Těsně před obědem přijeli hladoví lupiči pro svou kořist. S překvapením zjistili, že jim mražená kuřata odplavala doprostřed bazénu. Trošku rozpačitě si pro ně došli a vrátili nám vlajku. Během poledního klidu se skupině chlapců pod vedením Danka podařil husarský kousek a to chytit bandičku mladíků, jež nám znepříjemňovali zdejší pobyt hlasitou hudbou a vrháním dělobuchů v okolí v brzkých ranních hodinách. Byli přivázáni ke kůlům a rokovalo se o jejich trestu. Rada se rozhodla pro nadělání dříví na večerní oheň. Toto jim zabralo celé odpoledne. Po poledním klidu pokračoval turnaj O cenu městečka. Byla přidána další disciplína a to přenos párátek nepřátelským územím. Ač se to zdá jednoduché, průběh ukázal vítězství taktiky nad fyzickou zdatností. Večer jsme zasedli k slavnostnímu ohni, který nám připravili přepadáci a na noc byla zvýšena ostraha vlajky. To se povedlo, což dokládá dobrovolný příchod 3 „přepadáků“s úmyslem se vzdát, neboť pochopili, že dnes nemají šanci.

7. den v Holubinkách / sobota 19. 7. 2003 /

    Po snídani se občané Holubinek vydali vyrábět billboardy, jenž mají zpestřit naše městečko před zítřejší návštěvou rodičů. Měly by naše městečko zmalebnit a vyjádřit jeho jedinečnost v tomto světě. Dílo se občanům velice podařilo. Po obědě se hrály hry pocházející z holubinských tradic: lyže, sušička, pařeniště a překonání bažiny. Lyže = rodinka použila na překonání území tak dlouhé lyže, aby se na ně vešli všichni členové rodinky. Důležitá byla koordinace pohybu celé rodiny. Sušička = přenášení hlaviček hub - hra náročná na logiku. Pařeniště = stěhování konstrukcí pařenišť pomocí provazů. Překonání bažiny = přechod území pomocí tří dřevěných špalků.
    Po náročných hrách, které zabraly celý den si všichni večer zasloužili osobní volno, které každý trávil podle svých představ.
    Večer jsme si popřáli : „Podhoubíne, ochraňuj nás před přepadáky!“

8. den v Holubinkách / neděle 20. 7. 2003 /

    Celé dopoledne bylo věnováno úklidu městečka a obydlí občánků. Úklid obydlí byl pojat soutěžně : občané museli co v nejkratším čase vystěhovat vše ze svého příbytku a poté zase co nejrychleji nastěhovat vše zpět, ale krásně srovnané. Vše bylo kontrolováno komisí sestavenou z členů představenstva. Po debordelizaci městečka se občané věnovali výrobě billboardů a zdobení městečka. A takto připraveni očekávali své skutečné rodiče. Těm předvedli svůj um v soutěži pařeniště, za což sklidili veliký potlesk. Ihned poté se rozběhli občánci za svými rodiči, aby se s nimi poňuchali. Společně se pak přesunuli k ohni, kde si opekli buřty, zazpívali si písničky, zahráli hry. No prostě všechno jak má být. Když se začal čas nachylovat, byl vyhlášen slavnostní nástup, kde se popřála dobrá noc rodičům i kašpárkům. Hned jak rodiče opustili městečko, strhlo se další kolo „mordovny“. Nejdřív výběr, pak pouze mužská část velkých proti dětem a pak ženy proti dětem. No jak to dopadlo si asi domyslíte sami. Poté se šlo spát.

9. den v Holubinkách / pondělí 21. 7. 2003 /

    Jelikož nebyl včerejší den nijak náročný, byly děti ihned z rána velmi čilé a proto byl připraven náročnější program. Hned po snídani se hrála hra „ Hledání vody“. Do okolí městečka vyrazilo 5 dvojic s 1litrem vody, kotlíkem a sekerou. Jejich úkolem bylo schovat se, rozdělat oheň a uvařit vodu dříve než je rodinky najdou. Ty vyrazily 20minut po nech a snažily se je najít dřív než uvaří vodu. Pravděpodobně to byl velice těžký úkol, protože se nikomu nepodařilo najít dvojice před uvařením vody. A jelikož bylo velké teplo, šly se rodinky ráchat do bazénu.
    Ohýnky = hra, která zapadala do dnešního přímo ohnivého dne. Skládala se z 5 úkolů.
1. zapálení ohně, který je v kruhu o průměru 3metrů a do kruhu se nesmí vstoupit.
2. rozdělat tak velký fajrák, aby přepálil provázek, který je natažen 40cm nad ohništěm
3. přemístění ohně na vzdálenost 2m bez jeho aktivního posouvání / důležitá byla taktika vyskládat chrundí na celou trasu a pak už jen foukat a foukat /
4. zhášení svíček pomocí pet lahve s dírkou ve víčku
5. svíčková štafeta = postupné zapalování svíček na určené trase
    Na večerním nástupu si podle holubinské tradice každý vylosoval jméno občana, kterého bude do 12:00hod následujícího dne představovat.

10. den v Holubinkách / 22. 7. 2003 /

    Ráno čilé a rozjařené. Někteří se velmi vžili do svých nových rolí a brali to velmi vážně. Po snídani byl vyhlášen olympijský den. Olympijské disciplíny: „pouštění“ šipek z pařezu na terč, hod frisbees do dálky, běh ala rak, skok pozadu do dálky a bažina na malém náměstí. I když občané nesoutěžili za sebe, ale za někoho jiného, dávali do soutěží vše.
    Po obědě se vše vrátilo do starých kolejí a každý byl opět sám sebou. A následovala rodinná olympiáda, které se účastnily celé rodinky. Disciplíny: Vykopávání míče do Velké Holubinské na čas, štafetový hod kamenem do dálky, hledání papírků s čísly ve tmě, Brtníci a slet čarodějnic.
    Po svačině se rodinky rozhodly pro rodinné pikniky. I když se začaly nad údolíčkem stahovat mračna, 3rodinky přesto vyrazily. To však nedopadlo dobře, protože se za 15minut strhl opravdový liják, při němž voda z mraků stékala v proudech. Na pomoc moknoucím rodinkám vyrazilo několik větších z městečka a společně se všem podařilo dorazit do městečka. Tady se všichni sešli ve společenské místnosti, aby se usušili a najedli improvizované večeře. Potom se za neustávajícího deště zpívalo a hrály se různé hry. Opět nám počasí nepřálo a tak jsme si popřáli dobrou noc a zalezli do spacáčků.

11. den v Holubinkách / 23. 7. 2003 /

    Jak již tradice velí, byl dnes občánkům představen potomek slavného rodáka Josefa Kozáka. Letošního roku se po celonočním studování rodokmenů přítomných podařilo Choroši Knihomolovi najít největší podíl krve, z již zmiňovaného předka, u Štěpána Kukimuka. byl vybrán a celý den mu náležely pocty přiměřené tomuto postavení. Poté následoval „Memoriál Josefa Kozáka“. Skládal se z klasického běhu směrem ke stanovištím. Principem bylo zodpovědět otázku vyvěšenou na patřičném stanovišti. Správná odpověď posunovala borce kratší cestou k cíly, špatná delší. Nejrychlejší běžci s nejsprávnějšími odpověďmi byli Kukimukijovi.
     Po obědě a již během poledního klidu vyrážely rodinky pro houby, pro které více méně běhaly celé odpoledne. a že jich byla úroda. Například Teslanka se nacházela v Borovém lese u silnice. Prtášovka si oblíbila temný kout pod mostem. Pouvu,jež miluje vlhkost, našli až u Zádušních rybníků. Orda bradavičnatá lemovala stěny kaňonů. Další vlhkomilná houba, Beztvarec zelenající, se nacházela u rybníka u silnice. Talířovka, jež má ráda sušší místa, se našla na mezi u pole. A následovaly další a další přírůstky a zahrádky se plnily houbičkami.
     Když se pořádně setmělo konal se slavný lampionový průvod kolem městečka. A vypadal opravdu impozantně. Po příchodu na Náměstí Josefa Kozáka ještě proběhla oslava 18tých narozenin Štěpána Kozáka a pak se městečko uložilo se spokojenému spánku.

12. den v Holubinkách / 24. 7. 2003 /

    Dnes ráno si museli přivstat naši taťkové a mamky, protože poslední houba, která nám chyběla vyrůstala pouze při východu slunce. Byl jí Ohnivec a je to opravdu krásná houba. Na nástupu starosta městečka oznámil, že nožky hub skrývají překvapení. A opravdu. V každé nožce se skrývalo kus moduritu. Z něho měly být vyrobeny předměty do večerní dražby, na kterou přijedou boháči z celého světa. A tak se celé dopoledne vyrábělo a vyrábělo. Po obědě si rodinky začaly vyrábět svoje stánky, ve kterých budou nabízet návštěvníkům dražby své výrobky. Když bylo vše připraveno, objevila se návštěva - ropný magnát, majitel dobytčí farmy, námořník, anglická lady,….. Ti si prohlédli výrobky a v následující dražbě se předháněli v jejich přeplácení a získávání. Peníze získané v dražbě použijí rodinky na zítřejší pouti. Po úspěšné dražbě se někteří začali chystat na spaní pod širákem, které se nám zatím kvůli počasí nepovedlo. A bohužel tomu nebylo ani dnes jinak. Jen co se nocležníci na Velké Holubinské uložili do spacáků a při šumění stromů usnuli, probudilo je šumění deště. Následovalo něco, čemu se říká úprk. Jenže představte si úprk z Velké Holubinské ve tři ráno a bez baterek. Hrůza. Ale mamky a taťkové si poradili. A tak se nakonec opět usínalo ve stanech. No snad to vyjde třeba za rok.

13. den v Holubinkách / 25. 7. 2003 /

    Od rána bylo ve městečku moc a moc rušno, no bodejť by nebylo!!Přijela pouť.
U každé atrakce dostávaly děti žetony, za které si pak mohly v tombole vybrat něco na zub nebo nějakou hračku a nebo nějakou houbičku. Všichni by se bavili klidně dál, kdyby je po obědě nečekala událost jejich života – SVATBA.
    Už při poledním klidu bylo možné spatřit nervózní nevěsty a švarné ženichy. Všichni se chystali, čančali, mamky a taťkové poletovali kolem a pomáhali s čím jen bylo třeba. Všechno vypuklo po svačině, kdy se ozval svatební pochod a svatbychtivé dvojice kráčely k obřadnímu stanu. A pak už se oddávalo a oddávalo a nechyběly ani snubní prstýnky, které vyrobila naše milovaná zdravuška Ivuška. Když byly oddány poslední dvojice, zasedlo se ke slavnostnímu stolu, na kterém byla spousta lahůdek. A protože se začalo stmívat a ochlazovat, přesunuli se všichni k našemu poslednímu ohni. Tady obdržela každá rodinka odměnu za svoje snažení. Byly to veliké klobouky hub, které rostou jen v Holubinkách a které skrývají sladké tajemství, Odměněni a spokojeni si pak všichni zabroukali oblíbené písničky, zahráli si ještě oblíbenější písničky a pak………………………………….
No a pak zazvonil zvonec a krásné prázdninové pohádky byl konec.

Fotky k táboru