R O B I

2004 - EGYPT

1. den expedice – neděle 4. 7. 2004

    Tento den byly k výzkumné expedici do Egypta, jejímž účelem je nalezení zatím neznámé pyramidy kdesi na území Egypta, přizváni vedoucími expedice doc.Kundrátem a jeho asistenty biologem archeologem Indiánem Ohnipírkem a doktorkou Marou Liptovskou tyto pracovní skupiny: Vakuarank, Maiogadé, Bigbabanki, Džambala.
    Odjížděli jsme od slatiňanské školy směrem k ukrajinským hranicím. Cestou byly rozdány pasy všem účastníkům expedice. Cestou jsme zabloudili na východním Slovensku, ale po telefonickém rozhovoru s docentem Kundrátem jsme dorazili na ukrajinské hranice, které jsme bez průtahů na celnici přejeli. Poté, co jsme dorazili do tábora, jsme byli rozděleni do pracovních skupin a byli nám představeni vedoucí skupin a skupinové barvy.
    Dnes jsme si ještě museli sehnat vybavení do terénu, které se nám bude později hodit. Večer jsme byli u slavnostního ohně oficiálně přivítáni a seznámeni s hrubým náčrtem plánu expedice. Všichni jsme dostali trička v pracovních barvách skupin s různými egyptskými znaky / lev, kuře, sova, dravec/.

2. den expedice – pondělí 5.7. 2004

    Dopoledne jsme hledali hnízdo endemitického ptáka – Tachtadiana ukrainsis. Předpokládali jsme totiž, že v jeho hnízdě, které je vystláno různým smetím a odpadky, najdeme alespoň útržek mapy pokladu se starými mincemi. Místo jeho hnízdění jsme našli podle jeho pískání a opravdu se nám v jeho hnízdě podařilo mapu objevit. Místo pokladu bylo ale v Rumunsku a tak jsme se museli dohodnout, jak postupovat dál.
    Odpoledne se Kepi nabídnul, že sežene víza od známého celníka, ale že pro něj potřebuje úplatky a tak jsme vyráběli dárečky. K vízům byl ale zapotřebí i zvací dopis a tak jsme vyrazili do vesnice, zvací dopisy sehnat.
    Po večeři si každý sbalil nejnutnější věci do batohu a vyrazili jsme k hranicím. Tady nás čekalo nemilé překvapení, když nám celníci oznámila, že jsou víza neplatná. Do Rumunska jsme se ale museli dostat a tak jsme se rozhodli pro riskantní řešení: přechod zelené hranice. Z tábora jsme vyrazili po 22hod. Hranici střežili dva celníci,ale i přesto se podařilo všem hranici přejít. Do tábora v Rumunsku jsme dorazili později, ale šťastní a unavení. Hned jsme zalehli do spacáků a spokojeně usnuli.

3. den expedice – úterý 6. 7. 2004

    Ráno jsme si trochu přispali,ale pak už jsme celí nedočkaví složili jednotlivé dílky mapy k sobě. Hned jsme si našli místo, kde na nás čeká poklad a vydali se k němu. Cestou jsme ale museli splnit pár úkolů a překonat několik překážek. Hledání pexesa, lanová lávka, území obrů/museli jsme být vyšší než 220cm, tzn. 2osoby na sebe/, území u hranic baby jedový /tady jsme museli jít beze slov/, území skrytých střelců. Potom už jsme v potoce mohli hledat poklad.
    Odpoledne jsme hráli o víza do Řecka, kam jsme se chtěli další den přesunout. Při hře jsme na velkém území v lese hledali salaše, kde jsme se zapisovali podle toho, v jakém pořadí jsme k nim doběhli, podle toho se pak spočítalo, kdo vízum dostane a kdo ne. Nakonec nedostalo vízum 9dětí a 9vedoucích. Dětem nakonec pomohli k získání víz vedoucí, kteří s nimi obíhali tábor. Oni sami si víza museli vysloužit v dalších úkolech: při plnění posledního se k nám dostala neradostná zpráva, že někde uvíznul autobus a nemáme se do Řecka jak dostat. Po bouřlivé diskuzi jsme se ale rozhodli, že do Řecka dojedeme stopem a že pojedeme do Atén. A tak jsme se dali do výroby cedulí na stopování a všichni jsme byli poučeni, ke komu si do auta sednout a na koho si dát pozor. Pak jsme se již vydali na silnici a začali jsme stopovat. Někomu zastavilo auto dřív, jinému později, ael nakonec jsme se všichni sešli v Aténách.

4.den expedice – středa 7. 7. 2004

    Po budíčku byla nalezena prapodivná zpráva v řečtině. Protože jsme tušili, že je pro nás důležitá, rychle jsme se vydali hledat „slovník“. Když jsme zprávu rozluštili, zjistili jsme, kde hledat tajnou mapu Egypta. Bylo to na velkém kopci vpravo a mapa byla hlídána strážci, k jejichž překonání jsme potřebovali sílu, odvahu a hbité tělo. A protože jsme toto všechno měli, mapu jsme získali a slavnostně ji odnesli do tábora. Většinu dne jsme pak strávili u bazénu, kde jsme se věnovali koupání a závodům lodiček.
    Pozdě odpoledne nás čekal přejezd trajektem do Egypta. Ještě v táboře došlo ke kontrole pasů a pak už jsme se postupně trajektem přeplavovali. Trajekt = guma z náklaďáku a pár podlážek na ní. Přetahovalo se po laně z obou stran. Rychlost trajektů byla neuvěřitelná stejně tak jako malé množství kolizí. A protože nám dal přesun zabrat, měli jsme do večerky osobní volno.

5. den - čtvrtek 8.7. 2004

    Dnešní den byl zkušebním. Dopoledne jsme museli projít testem znalostí Egypta. Naštěstí jsme mohli získat nápovědy, což ale nebylo vůbec jednoduché / hod kostkou, tahání sirek, snímání karet,…./.
    Odpoledne jsme si pak procvičili naše smysly. Poslouchali jsme různé zvuky, ochutnávali ingredience, přičichávali k sáčkům s různým obsahem, ohmatávali jsme předměty pod šátkem, museli jsme si zapamatovat co nejvíc věcí v časovém limitu.

6.den – pátek 9.7. 2004

    Dnešní den nám začal deštivě, což jsme uvítali a odpočívali při kartách, kostkách, čtení, zpívání, malování, …..
    Po obědě jsme získávali životy. Jedna část skupiny na Velké Šiškovické opisovala cedulky s čísly a druhá část běhala do vymezených území pro lístečky, které určovaly, kolikrát může skupina hledat ve stanech životy. Potom jsme se sesedli uprostřed stanového městečka a stačilo podle opsaných čísel zvolit správný stan, ve kterém se ukrývalo nejvíce životů.

7. den – sobota 10. 7. 2004

    V sobotu jsme šli do egyptského muzea. Biolog archeolog Indián Ohnipírko nás muzeem prováděl a ukazoval nám jednotlivé mumie a u toho nám vyprávěl o tom,jak probíhala mumifikace, jak se stavěli pyramidy, atd. Zvláštností muzea bylo to, že občas nějaká mumie zachrápala. Zatímco jedna skupina poslouchala výklad Ohnipírka, další se dozvídali o sarkofágu, egyptských bozích, …..
    To všechno se hodilo odpoledne, kdy jsme museli vytvořit vlastní mumie a připravit je na závod mumií. Nejhůř dopadla mumie Lubin, která skončila s otřesem mozku, ale po dni odpočinku už bylo všechno v pořádku.

8.den – neděle 11.7. 2004

    Dnešní den byl ve znamení příprav na návštěvy. Všichni jsme se potřebovali po náročné práci pořádně umýt, bylo zapotřebí uklidit ve stanech i v jejich okolí. S našimi blízkými jsme strávili celé odpoledne, společně jsme probrali nejnovější novinky a opekli si buřtíky. Potom jsme si zazpívali společně pár písniček a rozloučili se. Po jejich odchodu se celá expedice přesunula na Velkou Šiškovickou, kde luštila tajnou zprávu, ze které jsme se dozvěděli, že nás zítra čeká dlouhá výprava.

9.den – pondělí 12. 7. 2004

    Hned ráno se skupiny sbalily a vyrazily na Dlouhou výpravu, na které měly získat další indicie, které by je dovedly ke ztracené pyramidě. Autobus nás dovezl do vesnice, ve které na nás čekal Dr. Kundrát. Ten nám řekl, že informace pro nás má biolog Ohnipírko, ale že cesta za ním nebude jednoduchá a musíme splnit několik obtížných úkolů. Prvním z nich byla výroba lodi a posléze závod skupin a jejich lodí. Lodě se směly pohánět pouze bidly a účastnit se mohlo pouze 6členů skupiny, jakmile však někdo šlápl do vody, musel ze hry odstoupit. V této soutěži s přehledem zvítězili Bigbabankové a získali od Dr. Kundráta tajnou zprávu. Tu si nenechali pro sebe, ale přečetli ji všem. Dále jsme totiž museli pokračovat ruku v ruce, úplně potichu a to až k místnímu kostelíku, kde jsme měli hledat další zprávu. Tu nalezli opět Bigbabankové / dneska se jim dařilo :o) /. V té jsme se dozvěděli, že Ohnipírko bude vysílat kouřové signály a my se k němu musíme dostat do určitého časového limitu. To se nám samozřejmě podařilo. S Ohnipírkem jsme si zopakovali, jaké indicie k objevení pyramidy zatím máme a on spolu s Dr. Kundrátem vyrazili za poustevníkem do jeskyně pro další indicie. Zjistili, že pyramida se objeví podle našich propočtů v pátek a může k ní přistoupit pouze ten, kdo bude mít na tváři masku. Pak jsme se již vypravili na cestu domů, na které nás popovezl železný oř, ale zbytek jsme museli dojít pěšky.

10. den – úterý 13. 7. 2004

    Po včerejším náročném putování jsme si všichni moc rádi přispali. Čekali nás totiž dneska velké turnaje ve vybíjené, flaškované, ringu a fotbalu. To nám zabralo skoro celý den a pak jsme se ještě vyšplhali na Velkou Šiškovickou a zahráli si ocásky.
    Na večerním nástupu jsme dostaly další kostičky do svých pyramid, o kterých zde zatím nebyla řeč. Každá skupina obdržela na začátku základní desku, na kterou postupně lepí získané kostičky, z nichž jim pomalu vzniká pyramida. Ta se jim bude hodit na konci bádání a pátrání.

11. den – středa 14. 7. 2004

    Dneska proběhl velký velbloudí závod. Každá skupina musela vyrobit „funkčního“ velblouda, na kterém jejich zástupce pojede. Myslím, že v této soutěži zvítězil každý velbloud, který vůbec do cíle dojel. Celé odpoledne jsme pak vyráběli masky ze sádry. Ty se tvořily přímo na obličeji a někteří toho využili a pod schnoucí maskou si zdřímli. Po setmění se zástupci jednotlivých skupin vydali na společný průzkum, abychom věděli, kterým směrem se máme v pátek vydat. Zpátky se vrátili trochu vyděšení a zabahnění, ale se zjištěním, že se dnes v noci ukáže znamení. A tak se i stalo. Na Velké Šiškovické se znenadání objevila veliká hořící šipka, která nám ukázala směr, kterým se máme zítra vydat. Po tomto zjištění jsem se zachumlali do spacáků a nabírali síly na zítra.
    To dospěláky čekal ještě jeden úkol. Nečekaně totiž na tábor zaútočili přepadáci. Dospěláci se ale nenechali zaskočit a když po chvíli našli přesný plánek přepadu i s rozkreslenými stanovišti, došli si pro přepadáky a v táboře se zase rozhostil klid.

12. den – 15. 7. 2004

    Dneska jsem museli vybojovat poslední kostičky do našich malých pyramid, které jsme potřebovali kompletní před naší cestou k pyramidě. Kostičky jsme získali po litých bojích proti dospělákům ve vybíjené, fotbalu a ocáscích. Celý den jsme sbírali síly a připravovali se na setmění a na naši cestu k pyramidě. Když byl dán pokyn k odchodu, každý si nasadil masku a vyrazili jsme. Po strastiplné cestě se před námi v lese začal rýsovat obrys veliké pyramidy u jejíhož vchodu svítily louče. Zástupci jednotlivých skupin pak položili na určená místa své malé pyramidky a s napětím jsme čekali, zda se chod do pyramidy otevře. Po chvíli se tak stalo a zástupci se mohli vydat dovnitř. Tady každý našel pro svou skupinu poklad. V úplném tichu se pak vchod do pyramidy uzavřel a my se vydali na cestu zpět do tábora. Při té jsme byli zákeřně napadeni lesními včelami a jejich útok byl opravdu vydatný, někteří dostali i tři žihadla najednou. Ale ani tato nepříjemná nehoda nepřehlušila dojmy z objevení pyramidy, které si budou mnozí z nás hodně dlouho pamatovat.

Fotky k táboru