R O B I

2014 - Putování Středozemí

NEČEKANÝ DÝCHÁNEK – neděle 20. 7. 2014

    Konečně přišel námi tolik očekávaný den a my vyrazili na tábor. Bylo veliké vedro, takže cesta vlakem byla úmorná, ale přežili jsme. Po pěší cestě z Rokytnice v Orlických horách jsme konečně dorazili do tábora. Ubytovali jsme se a prošli si tábor.
    Když udeřila 18. hodina, shromáždili jsme se na táborovém náměstíčku a „uvaděč“ nás rozsadil podle tajného znaku na naší pozvánce k jednotlivým stolům. Tím jsme byli rozděleni do oddílů a seznámili jsme se s našimi vedoucími. Každý oddíl měl svého hobita, trpaslíka a elfa. My děti jsme byli lidé. Následovala večeře, a když se už dlouho nic nedělo, znudění hobiti organizovali různé soutěže. Třeba přenášení co nejvíce ešusů, házení vajíčkem, házení talíři. Po každé hře následoval další chod večeře, neboť hobiti jídlo prostě milují a mohli by jíst pořád. Mezi jídlem se samozřejmě taky pilo, a tak se stalo, že naši rebelští trpaslíci trochu přebrali a usnuli nám přímo na trávě. Ale jelikož to jsou naši kamarádi, každý oddíl si odnesl svého trpaslíka do postýlky, zul mu boty a elfové zazpívali “příjemnou“ ukolébavku pro klidný spánek. Zábava byla ještě v plném proudu, když se opodál na louce z ničeho nic objevil oblak dýmu a z něho se vynořila šedá postava mířící k nám. Nebyl to nikdo jiný než slovutný čaroděj Gandal Šedý. Sdělil nám, že to on nás pozval na dnešní shromáždění. Pak nám vyprávěl, že v Hoře obývané kdysi trpaslíky se usadil drak Šmak a obsadil nejen celou jeskyni, ale i poklad, který trpaslíci léta schraňovali. Draka je třeba zničit, a proto nás žádá o pomoc a vyzývá nás k daleké cestě se spoustou nebezpečí. Poté jednotlivé rasy přislíbily účast na výpravě a slíbily, že se budou snažit být všem přínosem. Na počest naší cesty byla potom slavnostně vztyčena vlajka a všichni jsme se přesunuli k prvnímu středozemnímu ohni. Tento den nás čekala ještě krátká noční hra, kdy jsme prokázali svou odvahu a došli si pro první mince, které budeme během naší cesty postupně získávat.

HOBITÍ DEN – pondělí 21. 7. 2014

    Tento den jsme se snažili naučit co nejvíce dovedností, jimiž vynikají hobiti. Hobiti ze všeho nejvíc milují jídlo, a proto nás během dne čekalo 17chodů (např. předsnídaně, snídaně, přesnídávky, oběd, několik svačin, večeří, povečeře a půlnoční mňamka. Významnou hobití dovedností je tichá chůze. Tu jsme si vyzkoušeli při procházení krátké trasy, na níž nás strefovali slepí střelci, když zaslechli naše kroky. Druhou zkouškou bylo kradení plechovek umístěných na kůlech různě po táboře. Museli jsme se do tábora vplížit a plechovku odnést.
    O poledním klidu nás trochu strašila bouřka, ale nakonec z toho naštěstí nic nebylo a my si vyzkoušeli další hobití dovednost - umění se schovávat. Zahráli jsme si obří schovávanou, kdy nás vedoucí hledali po táboře. Poté jsme se snažili schovávat svá čísla na čelech. Tato zábava nám vydržela až do svačiny. Po svačině jsme si vyzkoušeli, zda umíme připravit chutné i krásné pokrmy. Hodnotil se estetický dojem a všem se to moc povedlo. Na večerním nástupu oddíly ohlásily svá jména: Milášci, Bimbové, Gnomové, Tref ho, Uúmadíla a nejmenší oddíl neoddíl Dráčata.

DEN S TRPASLÍKY – úterý 22. 7. 2014

    Dnes jsme se snažili naučit co nejvíce od trpaslíků. Trpaslíci jsou velcí siláci, rváči, umějí rozdělat oheň za každého počasí a dokážou rychle běhat. Proto jsme si dopoledne nanosili velkou zásobu dřeva, připravili ohniště a vyrobili meče.
    Odpoledne jsme se vykoupali v Říčce a uspořádali turnaj v přetahování lanem. Po svačině jsme si vyzkoušeli případný úprk před nepřítelem. Cestou jsme museli prolézat křoví, tunel a odnést zraněné. K večeři byla opět výtečná krupicová kaše. (Pípa musela odjet a přišla o ni, což ji neskonale mrzelo!).
    Po večeři jsme se snažili rozdělat oheň v dešti. Jedni se snažili rozdělat Oheň a uvařit vodu, druzí představovali „déšť“ a stříkali po ohních stříkačkami. „Déšť“ byl natolik vydatný, že musel být na čas odvolán a soutěžilo se pouze v rychlosti uvaření vody. Když k varu došly všechny oddíly, šlo se k velkému společnému ohni. Tady představili dospěláci svou píseň a zadali úkol, že k ní mají oddíly postupně domyslet další sloky.

DEN ELFŮ – středa 23. 7. 2014

    Dopoledne jsme ještě trénovali bojovnost trpaslíků, neboť ta nám připadala pro naši výpravu téměř životně důležitá. Nejprve se odehrál turnaj jednotlivců v mečování na kládě, potom turnaj oddílů ve vytahování u kruhu. Pak nás překvapila kontrola z hygieny, ale jelikož byla načasovaná nejlépe, jak to jen šlo, dopadla bez ztráty kytičky.
    Dnešní den se o nás starali elfové, a jelikož jsou velcí milovníci a znalci přírody, měli jsme celý den na nástěnce vyvěšeny obrázky kytek a stromů s popisky, abychom se je mohli naučit. Po obědě nás čekala stanoviště se střelbou vším možným – lukem, prakem, vzduchovkou, flusačkou a šipkami. Střílení nám přerušil déšť, ale i tak jsme nakonec všechno stihli. Odpoledne byl závod jednotlivců v poznávání rostlin. Ten, kdo zrovna neběžel, si mohl vyrobit svůj hudební nástroj, neboť elfové jsou mimo jiné také hudebně nadaní. Za celodenní snažení jsme obdrželi od elfů luk a šípy.

PŘÍPRAVY NA CESTU, ZLOBŘI – čtvrtek 24. 7. 2014

    Hned ráno se za námi zastavil Gandalf a sdělil nám, že už jsme se naučili spoustu věcí a je nejvyšší čas vydat se na cestu. Naše přípravy ovšem překazil déšť, a tak jsme si ještě stihli zahrát předvádění pohádek. Po dešti jsme dostali úkoly, které jsme museli před odchodem splnit – zamaskovat po sobě ohniště, sbalit si spacák a malý batůžek, sehnat kupu věcí od písmene M, napsat veršovaný dopis na rozloučenou, ve stráni v lese si pochytat poníky, naučit se táborovou píseň, být připraveni v plné zbroji, sehnat 5m tyč. Všichni jsme se sešli u mlýna a poté za sborového zpěvu vyrazili vstříc dobrodružství. Jenže jsme nedošli příliš daleko a setkali jsme se se zlobry. Ti nás pochytali, nastrkali do pytlů a sebrali nám naše meče. Nezbylo nám nic jiného než se pokusit najít každý svůj meč a vyskákat v pytli ze zlobřího území. Zlobři nás samozřejmě pronásledovali, ale nakonec se nám podařilo uprchnout i s naší zbrojí. Zlobři se ukryli do mlýna, kam se vypravili nejstarší u oddílů, aby je zneškodnili pomocí laserů a zrcátek. Pokud totiž zlobra zasáhne světelný paprsek, zlobr zkamení. Mladší část oddílů se vypravila do opuštěné zlobří jeskyně, kde si zahrála kimovku. Po svačině jsme na oslavu našeho vítězství zahájili sportovní turnaje – fotbal, vybíjenou a probíhání územím. Na večerním nástupu byl zveřejněn seznam privilégií, která si můžeme nakupovat za vyhrané středozemní peníze. Večer nás čekal oheň.

CELODENNÍ VÝLET – pátek 25. 7. 2014

    Dnes nás čekal přechod Mlžných hor. Mlžné hory jsou zrádné, a proto jsme se rozhodli se rozdělit a prozkoumat různé cesty. Nejmladší členové naší výpravy vyrazili přes Plačtivou skálu k Pěčínu, další do Říček do lanového centra, jiní se odhodlali překovat Mlžné hory přes Letohrad a cestou stihli navštívit Muzeum řemesel i Strašidelnou jeskyni. Převážně nejstarší přecházeli Mlžné hory přes divočinu podél řeky Zdobnice a přespali Na vyhlídce nad Vamberkem. K večeru jsme se téměř všichni opět sešli na smluveném místě, opekli si buřty a znavení cestou ulehli do svých spacáčků.

SKŘETI – sobota 26. 7. 2014

    Během dopoledne jsme odpočívali po včerejším putování. Vyráběli jsme si šperky u korálků, lapače snů, stavěli lesní domečky, nosili dříví na stavbu ohně a zkoušeli chůzi po „lajně“. Krátce před polednem konečně dorazila z průzkumné cesty poslední část naší výpravy. Když si i oni odpočinuli, opět jsme se vydali dál. Ale při chůzi po úzké římse v horách se začali rvát kamenní obři a strhla se veliká bouře – zkrápěly nás proudy vody, bičoval déšť, padaly kroupy, … rozhodli jsme se, že se raději schováme v nevelké jeskyni (celý oddíl včetně vedoucích v jednom stanu). Zde jsme strávili 45 minut. Když bouře ustala, objevilo se další nebezpečí. Skřeti!!! V jeskyni nás zajali a strhl se velký boj. Všichni jsme se snažili dostat se z jejich zajetí a nadechnout se opět čerstvého vzduchu mimo jeskyni. Někteří z nás museli k obelstění skřetů dokonce použít plášť neviditelnosti. K večeru bylo po boji a my se se spoustou jizev a šrámů všichni šťastně shledali.

GLUM, VRRRCI – neděle 27. 7. 2014

    Věděli jsme, že dnes nás navštíví rodiče, a tak dopoledne proběhl velký úklid v našich stanech. Pak proběhlo focení oddílů. Při našem putování Mlžnými horami jsme narazili na podivného tvora Gluma. Ten miluje hádanky. Za to, že jsme s ním hádali, nám ukázal cestu z hory a my konečně opustili Mlžné hory. Po poledním klidu se začali sjíždět naši rodiče, prarodiče, sourozenci a kamarádi, neboť všechny zajímá, jak naše výprava pokračuje. Po návštěvách se nikdo nerozhodl nás opustit, ani nikoho nepřepadl velký smutek, a tak jsme směle vykročili vstříc dalším dobrodružstvím. Ta na sebe nenechala dlouho čekat, neboť nás napadli Vrrrci. Vrrrci ( koše, kbelíky, hrnce,…) byli všude kolem nás a my je museli trefovat svým balonkem. To se nakonec podařilo všem a my mohli odpočívat. Pokračovali jsme teda ve sportovním turnaji (fotbal, vybíjená, probíhání). Chtěli jsme pokračovat i po večeři, ale náš tábor zasáhla silná bouřka (tentokrát skutečná). Ta nás zahnala do stanů, ze kterých už jsme do rána nevylezli.

MEDDĚD, TEMNÝ HVOZD – pondělí 28. 7. 2014

    Hned po snídani se naše výprava vydala na návštěvu k Meddědovi. Medděd nemá návštěvy příliš rád, a proto jsme se museli trousit po 2 minutách. Šlo o odhad času. Oddíl Uúmadíla přišel celý místo za 30minut za 30minut a 1s! To je odhad! Protože naší výpravě začínaly docházet zásoby jídla, vydali jsme se na „ocásky“ spojené s lovem zvěře. Po obědě jsme vstoupili do Temného hvozdu, a jelikož je zrádný hned jsme se naučili pracovat s buzolou a vyrazili na Azimuťák. Během cesty jsme došli až k Černé bystřině, která má takový účinek, že jakmile se její vodou někdo namočí, okamžitě usne. Proto jsme museli překonat Říčku na loďce, aniž by se kdokoli namočil. Další bloudění jsme nechtěli riskovat, a proto jsme šli po úzké cestičce jeden za druhým a pro zpestření jsme sledovali čísla na cestičce a pamatovali jsme si, která chybí. Ale velkým překvapením bylo, když na každého z nás ze stromu skočila Odula – obrovský pavouk. Brrrrr .....!!!!! Abychom se odreagovali od toho leknutí, šli jsme si zasportovat. Na večerním nástupu byl zveřejněn název táborové písně. Vyhrál návrh Martina Stehlíka – Výprava. Večer jsme usedli ke společnému ohni. Tam se znenadání objevil Gandalf, který nám řekl, že je nutné dojít ještě dnes k Odule a ukrást jí její kokony, které obsahují velmi silný jed vhodný k napuštění smrtících šípů. Jeho rad jsme samozřejmě uposlechli a v plášti neviditelnosti se vypravili do jeskyně. Kokony se nám podařilo odnést, aniž bychom Odulu probudili a i my jsme mohli s klidem ulehnout do svých stanů.

TEMNÝ HVOZD – úterý 29. 7. 2014

    Do rána se objevili pavouci všude kolem tábora a bylo nutné je zlikvidovat. Každý oddíl si na svou pětimetrovou tyč připevnil houbičku, která se namáčela v barvě. Naším úkolem bylo co nejdříve označit všechny pavouky na stromech. Kupodivu to nejdřív zvládl nejmenší oddíl Dráčat (i s drobnou úpravou pravidel). Po pavoucích zůstala všude spousta pavučin, které jsme odpoledne náležitě využili. Obcházeli jsme stanoviště: udržení se v sedě na lajně, ručkování po vodorovném provazovém žebříku, lanová opičí dráha ( podlézání, přeskakování, lan. lávky), cesta po úzké římské a labyrint z klubka vlny (každý oddíl namotal mezi stromy libovolně klubko vlny a další ho musel co nejdříve odmotat). K večeru jsme se hnáni hladem (promiňte kuchařky :-) ) odhodlali k hroznému činu. Ukrást lesním elfům jejich chléb (lembas) z Hodovního palouku. Při této loupežné výpravě nás ovšem chytali pavouci a zamotávali nás do smršťovací fólie. Bylo to náročné, ale nakonec jsme se všichni nasytili a unikli z pavoučího zajetí.

LESNÍ ELFOVÉ, JEZERNÍ LIDÉ – středa 30. 7. 2014

    Ze spokojeného spánku nás ráno vytrhl výbuch kulové pumy, bušení na stany a rozčilený křik lesních elfů. Zjistili, že jsme odnesli jejich Lembas a strašlivě zuřili. Zajali nás ve stanech, zavázali všem oči a odvedli nás do vězení. Z toho jsme se vzájemně osvobodili pomocí pláště neviditelnosti a skládání 2 dílných puzzlí, která „otvírala“ dveře našich cel. Pak nás čekal útěk po řece na soudcích. Nejprve jeli nejstarší u oddílů na polenech, potom nejmladší na „živých“ sudech a nakonec se plavili „soudky“ po potoce. Když jsme po poledním klidu dorazili k jezerním lidem, pustili jsme se do vyrábění lodiček, vodních mlýnů, domů na pilotech, lapačů snů a zvonkoher. Po svačině jsme chtěli pokračovat ve sportovních turnajích, ale brzy nám všechno překazil déšť, který trval a trval a trval. Když na chvíli zeslábl, kluci vyrobili z černého igelitu super klouzačku. To byla zábava. Pak déšť opět zesílil, a tak jsme museli zrušit i oheň a hrálo se v krmelci.
    Dnešní den si také některé oddíly koupili svá privilegia – přednostní jití na jídlo, Mopovo překvapení, hranolky a pohár pro oddíl.

DEN DEŠTĚ – čtvrtek 31. 7. 2014

    Déšť nás, bohužel, probudil i ráno. A celý den nejlépe vyjádřil klasik: „...a chčije a chčije...„ A vydrželo to opravdu celý den. Takže místo velkého dobrodružství nás čekal náhradní program ve mlýně – schovávaná, předvádění písniček, řetěz z oblečení, táborový kvíz a hraní na kytaru. Až k večeru déšť ustal a nám se podařilo dohrát sportovní turnaj. Večer si dva oddíly koupily Mopovo překvapení a byl to velký ohňostroj.
    V noci konečně došlo na plechovky. Skončily s výsledkem děti versus vedoucí 8:7.

BOJ S DRAKEM – pátek 1. 8. 2014

    Během dopoledne jsme si balili věci, nosili dříví, stavěli oheň a uklízeli tábor. Těsně před obědem proběhl rituál, při kterém jsme umíchali lektvar z pavoučích kokonů a napustili své šípy. Po poledním klidu nás čekalo šest stanovišť, na kterých jsme prokázali, jak si umíme pomáhat a držet pospolu – ropovod, vysoké břevno, číselné čtverce, pavučina, ringo na provázcích a krok vedle. Za každý splněný úkol jsme dostali část mapy, která nás zavedla na 4 místa, kde nás čekaly další úkoly a za ně jsme dostali 4 potřebné věci. Z jedné zprávy jsme se dozvěděli, že musíme být v 19 hod pod bukem u cesty a tam se dozvíme, kde se ukrývá drak. Pod bukem čekal Gandalf, který nás k dračí jeskyni dovedl. Nejdřív jsme museli odemknout bránu, a pak už jsme šplhali vzhůru do kopce vstříc strašlivému drakovi. Drak měl 5 hlav, které jsme během krátké chvíle postrefovali šípy. Drak byl přemožen a my se vrhli na poklad. Na každé dítě čekalo „dračí vejce“ a část zlatého pokladu. Po návratu do tábora jsme usedli k závěrečnému ohni, u kterého se vyhodnotilo CTH – 1. Místo dostali Milášci, 2. Místo Uúmadíla a 3. Místo Trefho. Vyhodnotil se také sportovní turnaj a úklid ve stanech. Z řad dětí byli letos vyřazeni Anička Žáčková, Lucka Boháčová a David Šikl. Na večerní poradě pak byly pasovány na instruktorky Áďa Stránská, Verča Rulíková, Tíša a Micinka.
A tak nám zase skončil jeden super tábor. Díky všem :o)

-----------------------------------------
P.S.:

Také všem děkuji,

a kdo se dočetl až sem, může se těšit na kolekci táborových fotek, které budou brzy.

Thorin Pavéza alias Drupi
dne 11.9.2014

Fotky k táboru