TŘEBÍČ 11. – 13. dubna
... sešli jsme se v pátek v 17:00 u školy ve Slatiňanech v počtu 18 + Piňos s Pavlem – organizátoři akce.
Nikdo nevěděl, co nás čeká a tak plni nadšení , vzrušení, ale také obav jsme vyjeli vstříc víkendovému dobrodružstvíííí.
Každý řidič obdržel obálku s instrukcemi, kde ji otevřít. Očekávaná chvíle přišla za nasavrckým kopcem. Zjistili jsme, všechny posádky, že máme hledat různé značky během cesty a u nich NĚCO! hledat. Všem posádkám se podařilo najít zadanou značku a splnit úkol. Dalším úkolem byla povinná zastávka na čerpací stanici, kde jsme se všici sešli a mohli společně pokračovat v cestě. Zbývalo už jen naložit Indiho na vlakovém nádraží.
Dojeli jsme! Kolona 5 aut zastavila kdesi v černotě u lesa. Vyložili nás a hned vyslali do 3,5km vzdálené hospody. Během chvíle nás rozdělili do 4 skupin. Dostali jsme zašifrovanou zprávu, kde se nám konečně zužitkovali naše nálezy z cesty. Zpráva byla v „hebrejštině“. Po vyluštění jsme zjistili, co dál. Každá skupina měla jiný úkol, týkající se tématu z internetu, který jsme si měli přečíst (účastníci vědí). Limit na splnění úkolu byl stanoven do desíti hodin ráno dalšího dne. Mezi debatou, kdy se jaká parta vydá úkol splnit vstoupila do místnosti jakási cizí holčina a prosila nás o pomoc při hledání jejího kamaráda Krišpína. Prý už od pondělí o něm nikdo nic neví. Naposledy byl viděn na Skřipině (místo našeho ubytování). V posledních dnech mluvil jen o černých lidech,kteří ho pronásledují. Věděl také o naší skupině, že zde v tuto dobu budeme a mohli bychom mu pomoci. Holčina – Jana - nás prosila o pomoc a my byli zmatení. Zůstat u původního programu a nebo jí pomoci? Bylo rozhodnuto. Nemůžeme v tom Janu nechat samotnou. Pomůžeme jí! Ještě jednou jsme se vyptali na potřebné informace a shodli se na tom, že bude nejlepší jít na Skřipinu, kde byl viděn naposledy.Ale cesta zpět nás příliš zmohla a tak jsme se hned uložili a usnuli.
Ráno někteří dospávali a ti aktivnější našli 1.stopu ke Krišpínovi – jeho deník se zápisky a různými kresbami. Předali jsme ho Janě, zda něco nepozná. Jana ho chvíli studovala a pak nám sdělila, že v deníku poznala nedalekou rozhlednu Babylon. Vydali jsme se tedy na Babylon. Na cestu jsme si každá skupina našla balíček s „plachetkou“ a sladkostmi. Jana nám dala instrukce na cestu a my mohli vyrazit. Ale cesta nebyla tak jednoduchá => na každém rohu na nás mohlo čekat nebezpečí v podobě černých lidí. My ale měli zbraně proti nim – ve skupině musel být vždy jeden slepý, nesměli jsme se shlukovat ve více jak 7 lidí, když jsme potkali někoho divného, plachetka nám posloužila, abychom byli všichni neviditelní. Pokud se nám podařilo všechno dodržet – černí lidi na nás nemohli.
Na Babylonu jsme po chvíli hledání našli mapu, kde jsme vyhledali další cíl našeho putování. Na daném místě jsme měli cosi hledat. Překvapením pro nás byl kousek sádrového odlitku, zašifrovaná zpráva a nádobka se střelným prachem. Po chvíli luštění nám přišla zpráva, že máme být během hodiny na určitém místě. V hospodě jsme se sešly všechny skupiny a společnými silami vyluštily zprávy. Posloužily sádrové odlitky. A co jsme se dozvěděli? Že před sebou máme další cestu! Bylo šest hodin večer a od desíti od rána jsme byli na nohách. Vážně se nám nechtělo. Ale zpráva zněla jasně. V devět zapálit na kopci v připravené nádobě všechen střelný prach a vyčkat na znamení ze západu. Znamení přišlo z protilehlého kopce a my unavení vyrazili. Kluci byli rychlejší, a tak než holky vylezly poslední kousek, oni už rozdělávali uzamčenou bednu. Chvíli jsme hromadně zkoumali obsah bedny – 7 plných lahví, některé svázané do dvojice, se zvláštními hracími kostkami a dopis s instrukcemi. Obsah si kluci rozdělili do batohů, bednu přivázali na lano a táhli za sebou. Mohli jsme se vrátit na Skřipinu. Naštěstí nás Hybeška po skupinách odvozila. V chatě na nás čekala velká hostina, ale naše únava byla tak obrovská, že jsme ji nedokázali ocenit. Až po chvíli jsme se do ní pustili. Pak nám to všem došlo. Byla půlnoc pryč, druhý den jsme jeli domů a o Krišpínovi žádné zprávy. Namíchali jsme si tedy drinky z pokladu, pomocí kostek a panáků a čekali, co se bud dít.
A ono to přišlo! Všichni dostali smsku, že soud s Krišpínem proběhne z 9. na 10. dubna v Praze. To bylo překvapení! Za měsíc jedeme do Prahy. Ještě chvíli se hrálo na kytaru a zpívalo. Ráno na nás čekal už jen úklid, balení a cesta domů.
A v dubnu do Prahy!!!
autorem článku je Terka
Vloženo : 13.04.2005 - 16:29 Autor : Velkej Mopadži
Fotky k článku
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
Forum k článku
Vložit novou reakci k článku
vyčerpání Tak tady jsme si fakt sáhli až na dno svých sil.Ale my jsme měli dobrou partu a vše jsme s kapkou optimismu zvládli.Takže dodatečně dík Ondro, Mici, Číčo a Taťko.Taky jsem se poučila a už mám nové boty,takže hurá za dalším Kryšpínem! | Reagovat |
RE: vyčerpání jj bylo to fakt super |