R O B I

2007 - Asterix a Obelix

Blažkov u Nového Města nad Metují

Gálie – 29. července

Tento rok jsme se rozhodli strávit léto s Asterixem a Obelixem. V neděli jsme se u vlakového nádraží nalodili do autobusů a vyrazili do galské vesničky nedaleko Blažkova. Tady jsme se nejprve ubytovali ve stanech a potom jsme se rozdělili do oddílů.
Jako každý rok se strhnul boj o barvy oddílů. Barevné izolepy byly rozházeny po lese a oddíly si svou barvu musely najít. To se nakonec všem k libosti i nelibosti všech podařilo. Po svačině se oddíly pustily do výroby oddílových náramků a vymýšlení oddílových jmen. A tak se v naší galské vesničce objevily tyto družiny

ČERNÍ - PLOMBIXOVÉ
MODŘÍ - ADENIXOVÉ
BÍLÍ - ALKEBO
ŽLUTÍ - EILAGOVÉ
ČERVENÍ - REDFIXOVÉ
ZELENÍ - GALGOŠOVÉ

Navečer se rozpršelo a tak jsme slavnostní nástup přesunuli do krmelce. Asterix s Obelixem a Panoramixem nás seznámili s naším úkolem. Tím bylo osídlení území v další části Gálie. Osidlování ale není vůbec jednoduché. Nejprve musíme nasbírat suroviny na stavbu cest (kámen, písek, dřevo) a teprve potom zabrat území na mapě.

Gálie – 30. července

„Co víme o Galech“

Včera nám slavnostní nástup překazil déšť a proto jsme si ho zopakovali dnes ráno. Všichni Galové a Galky nastoupili ve svých krásných slavnostních oblecích a tak mohla být slavnostně vztyčena i naše vlajka. Po hodně studené první noci jsme se potřebovali zahřát a tak jsme spojili příjemné s užitečným. Abychom se dozvěděli více o našich kamarádech Galech, vydali jsme se do blízkého lesa. Obelix nám vysvětlil, že jsou po lese rozstříhané informace o Galech. Postupně jsme je všechny museli sebrat a v krmelci správně složit. Trochu jsme se při sbírání zdrželi, protože Pípa špatně spočítala lístečky a řekla nám, že jich je 54. Lístečků ale bylo jen 42. Složené a nalepené informace jsme pak odnesli Asterixovi a Obelixovi, kteří nám je zkontrolovali. I když sestavování lístečků nebylo vůbec jednoduché, všem se nakonec většinu informací povedlo přiřadit správně.
Protože Galové museli být vždy připraveni k boji a v plné zbroji i my jsme si to vyzkoušeli. Čekaly nás oblíkací závody. Na startu musel mít každý na sobě tři vrstvy oblečení a v botách ponožky. Na metách pak tyto části oblečení rychle odhazoval. Když se tímto způsobem družstvo přesunulo na opačný konec trati, běhalo se opačným směrem a na metách si všichni oblékali věci, které před tím odhodili. Zvítězilo to družstvo, které stálo nejrychleji zpět na startu a bylo opět úplně oblečené. Galové měli výbornou chuť a kance vařili na mnoho způsobů. Abychom i my zjistili,m na jaké způsoby to bylo, vydali jsme se do lesa. Tady bylo rozmístěno 50 mističek – „domečků“ – s čísly a ochucovadly. My jsme pak štafetově běhali, ochutnávali a zjišťovali, jak v „domě“ kance uvařili. Zjistili jsme, že nejčastěji to bylo nasladko, nakyselo, naslano a v moučném obalu. Po svačině jsme si vyzkoušeli, jestli máme stejně dobrý postřeh a paměť jako Galové. Za půl minuty jsme si museli zapamatovat co nejvíc věcí, které byly před námi rozloženy na celtě. Potom jsme měli 5 minut na to, abychom je napsali na papír. Při této hře jsme byli velmi úspěšné. Z nejmenších dětí se stali „vejtahové“. Naštěstí jen při další hře. Zapřaženi do gumového lana museli dojít k co nejvzdálenější metě. Počasí se konečně umoudřilo, a ta jsme mohli zapálit náš první oheň a po roce si zazpívat a zahrát oblíbené písničky a hry. Tím ale den ještě nekončil. Když se setmělo, vyzkoušeli jsme si vysílání zprávy. Na jedné straně rybníka stála část oddílu a pomocí svíček a krabic od mléka, ve kterých byla vyřezaná písmena, vysílala zprávu zbytku oddílu. Ti seděli na kopci na druhé straně rybníka a přečtená písmena diktovali Pípě. Z nich pak skládali zprávu – POZOR ŘÍMANÉ ÚTOČÍ. To znamenalo, že další den musíme věnovat přípravě na boj s Římany.

Gálie – 31. července

„Příprava na boj s Římany“

Dnešní ráno vstávali někteří obzvlášť rychle, protože v táboře hledali „střípek Panoramixových moudrostí“. Nejrychlejším hledačem byl Ondra Brychta.

Překonávej hněv mírností, zlo dobrem, skoupého dary, lháře pravdou.

Po snídani jsme se rozdělili. Starší se vydali do lesa na dřevo a mladší stavěli modely galských vesniček. Když byli všichni hotovi, začali se chystat na přenos klády. Při stavbě opevnění totiž musíme nanosit spoustu klád a musíme se naučit s ní překonat různé překážky. Naše kláda vypadala trochu jako žebřík. Každý z oddílu se musel držet jedné šprusle a nesměl se jí pustit ať se dělo, co se dělo. I přesto, že překonávání trati bylo náročné a ke všemu na rychlost, přežili všichni, A to nás následně čekal ještě náročnější závod – závod na hipodromu. Galové výborně ovládali dvojspřeží a tak se i v našich družinách našli odvážní jezdci, kteří bravurně ovládali své dvojspřeží. To se skládalo ze 4 nejstarších členů oddílu. Dva představovali koně a dva vozík pro jezdce. Závod se jel na několik rozjížděk a o adrenalinové okamžiky nebyla nouze. Ostatně o ně nebyla nouze ani v dalších hrách. Galové byli také výteční bojovníci. Nás proto čekal boj s trubkami na kládě. Postupně byli vyzvání všichni obyvatelé naší vesničky. Ač byly souboje kruté, všichni přežili bez zranění a v pořádku zasedli k večeři. Po ní nás čekala zkouška našich věšteckých schopností. Na louce bylo rozestavěno 10 bran (vedoucích). Pokud jsme chtěli projít k další bráně, museli jsme vyvěštit, který ze symbolů :-) , :-( má „brána“ nakreslený na břiše. Pokud jsme neuhodli, použili jsme jednoho žolíka. Pokud jsme neuhodli podruhé, hra pro ní skončila. Někomu se dařilo věštit více, někomu méně, ale přes první bránu prošli všichni. Protože byl dnešní den hodně náročný, měli jsme čas do večerky osobní volno.

Gálie – 1. srpna

„Zásobování galské vesnice“

I dneska ráno se při hledání střípku Panoramixových moudrostí nejvíc dařilo opět Ondrovi. Ten se nejrychleji vysoukal ze spacáku i ze stanu a oběhnul celý tábor dřív než se někteří probudili. Všechny ale probudilo velké klání velkých holek s trubkami na kládě. Večer si každý mohl zkusit vyvěštit, která z holek vyhraje a lístky se svými typy večer hodili do schránky. Správně věštil ten, kdo vyvěštil, že vyhraje Terka. Stejně jako Galové i my máme šikovné ruce. Naším úkolem bylo sešít z kousků látky co nejdelší pruh. Sešívání nebylo těžké, těžké bylo získat kousky látky. Ty byly rozházeny uprostřed tábora a v jejich sbírání nám bránili dospěláci, kteří se do nás strefovali papírovými koulemi. Koho trefili, musel odejít do krmelce na „trestnou lavici“ a tady počkat, dokud ho Mop nepustil do hry. Všem se nakonec podařilo sesbírat hodně ústřižků a sešít dlouhé pruhy. Odpoledne bylo ve znamení dobrých skutků. Všichni obyvatelé galské vesničky se rozběhli do lesa, kde byly na lístečcích vypsány dobré skutky. Každý si vybral jeden dobrý skutek, který chtěl splnit. Než se ale skutky začaly plnit, vydali jsme se na lov zvěře. V lese byly rozházené lístečky s půlkou zvířete, které jsme sbírali. Když byly vysbírány všechny lístečky, museli jsme v krmelci poskládat celá zvířata. Všem se podařilo ulovit medvědy, lišky, veverky i zajíce. Lov se vydařil a my jsme se vrhli do poznávání stromů. Asterix nadiktoval názvy 8 stromů a my jsme je museli v co nejkratším čase a správně najít a název k nim přiřadit. Většina z nás prokázala velmi dobré znalosti stromů a mohli jsme se vrhnout do plnění dobrých skutků. To si nejvíc užívali dospělí. Některým byly umyty nohy, některým vlasy, Kepimu bylo umyto auto, někomu byla čtena pohádka.... Nejvíc si libovala Pípa, Terka a Džú, kterým byla připravena teplá lázeň s pěnou a svíčkami kolem van. Za každý splněný úkol získal oddíl jeden peníz na dlouhou cestu, která nás čeká zítra. Přestože jsme potřebovali načerpat síly, užili jsme si ještě večerní táborák. Ale hned po něm jsme se zachumlali do spacáku, abychom byli ráno čilí.

Gálie – 2. srpna

„Výlet do cizích krajů“

Hledání střípků Panoramixových moudrostí se nám hodně protáhlo, protože střípek byl obzvlášť dobře schovaný. Po čtvrt hodině běhání hledání střípek našel Míša Hudec.

Člověk, který má tělo malé a slabé,může mít ducha velkého a silného.

Po snídani se uskutečnila soutěž velkých kluků v zadržení dechu pod vodou. Vyhrál Štěpán a všichni, kdo jeho vítězství vyvěštili. Potom jsme dostali instrukce, co si máme sbalit do batůžku a za chvíli jsme mohli vyrazit. Naše cesta vedla přes hory i přes doly údolím řeky Metuje přímo do Pekla. Tady jsme se občerstvili, chvíli jsme si hráli na dětském hřišti a pak vyrazili na cestu zpátky do tábora. Na této cestě nás čekalo několik úkolů. Hned na začátku na úpatí koce se všichni v oddílu museli chytnout za ruce a vyjít tak až do půlky kopce. Tady nás čekal další úkol. Každý z oddílu hodil míček směrem na kopec, ale tak, aby se míček na kopci zastavil. Ne každému se to povedlo, ale po odevzdání jednoho penízku ze včerejška v cestě pokračovali všichni. Cesta de dál klikatila kopcem a na jeho vršku nás čekal poslední úkol – nalezení Asterixova obalu na fotoaparát. To se povedlo málokomu. Zato hledání vosích hnízd a sbírání žihadel šlo nejlépe Páje Slavíkové, které se podařilo získat najednou 8 žihadel. Potom nám již cesta ubíhala rychle s malými zastávkami u ostružinových keřů. Když jsme dorazili do tábora, chvíli si všichni oddechovali a vrhli se na večeři. Po ní jsme si ještě každý podle libosti zasportovali. Na večerním nástupu došlo k velké hádce mezi Asterixem a Obelixem. Asterix obvinil Obelixe, že celý výlet zdržoval a loudal se. To se Obelixe dotklo a uraženě odešel se slovy: „Já se Vám na tu Gálii vykašlu.“ Za chvíli všechny rozesmál Fanda, který přišel k Asterixovi a pěkně nahlas prohlásil: „A já se Vám na tu Gálii taky vyseru.“ I když jsme byli zaskočeni hádkou, po nástupu jsme si ještě zahráli v lese hru, kterou připravila Táňa s Žéňou. V lese byly rozházené lístky s větami příběhu. Každý si musel větu zapamatovat a nadiktovat ji „zapisovateli“. Když jsem měli přepsané všechny věty, v krmelci jsme je museli srovnat a odevzdat správně složený příběh. Venku se mezitím setmělo a začalo pršet. Příjemně unavení z dnešního dne, jsme zalezli do spacáků a spokojeně usnuli.

Gálie – 3. srpna

„Obelixův den“

Nejrychleji se dneska ze stanu vykulila Marťa Němcová a vyplatilo se jí to, protože nejrychleji objevila střípek.

Když mluvíš, tvoje slova by měla být lepší než mlčení.

Správně dnes věštil ten, kdo typoval, že se nejdelší odpal pálkou povede Terce.
Na ranním nástupu nám Asterix řekl, že z kronik zjistil, jak si Obelixe usmířit. My jsme tuto zprávu postupně získávali tak, že jsme běhali na jednotlivá stanoviště. Cesta k nim nebyla ale jednoduchá. Museli jsme k nim běhat pozadu, s batohem na zádech a spacákem v ruce, na další musel „slepého“ doprovodit průvodce, na jiné museli raněného odnést další dva, ......
Pokud jsme se na stanoviště správně dopravili, získali jsme písmeno do naší skládačky. V té jsme se nakonec dozvěděli, že se bez Obelixe naše vesnička neobejde a protože je velkým milovníkem jídla, máme pro něj připravit královskou hostinu. Po obědě jsme si v okolí tábora udělali oddílová ohniště a v kuchyni jsme vyfasovali suroviny. Mezi nimi byly např. brambory, párek, rajče, vejce, mrkev, cibule, česnek, chleba a různé koření. Všichni měli suroviny stejné a měli stejný čas. Každá skupinka se snažila z daných surovin vytvořit co nejvíc chodů.Většina oddílů k daným surovinám nasbírala i ostružiny. Když šel Obelix a jeho ochutnavač Mop ochutnávat, měli krásně prostřeno a čekala je spousta chodů – palačinky s ostružinami, špízy, česnečka, bramboračka, topinky, chleba ve vajíčku, ostružinový
koktejl, ..... Obelixovi moc chutnalo a přestal se na nás zlobit. A protože jsme celé odpoledne seděli a moc jsme se nehýbali, před večeří jsme si šli na louku zahrát mordovnu. Při večerním nástupu nám Asterix řekl, že se další den bude konat velká olympiáda a Panoramix nám namíchá kouzelná nápoj. Jenže pak se opět stala nehoda. Obelix nám předváděl hod menhirem a trefil při tom Panoramixe do hlavy. Ten ztratil vědomí a když se probral, plácal jen nesmysly. O vaření kouzelného nápoje nemohla být ani řeč, protože si Panoramix nic nepamatoval. Smířeni s tím, že olympiádu budeme muset zvládnout bez kouzelného nápoje, jsme si sedli k táboráku. K němu přišel Asterix s dobrou zprávou. V lese vaří cizí druid kouzelná nápoj. Pokud se k němu přiblížíme a okoukáme, co dává do lektvaru, mohli bychom lektvar uvařit i my. Po skupinách jsme se plížili do lesa, kde starý druid přidával do kotlíku suroviny – mouchy, pavouky, houby, kytky, .... Vše prskalo a bublalo, svítilo a zářilo a my tiše pozorovali. Když jsme vše okoukali, vrátili jsme se do tábora a rychle usnuli, abychom něco síly přece jen měli, kdyby se lektvar nepovedl.

Gálie – 4. srpna

„Olympijský den“

K velkému překvapení všech dnes nejrychleji vystartoval ze stanu Ondra Půhoný, který jindy vylézá až dlouho po budíčku. A aby nebylo překvapení málo, našel i střípek Panoramixových moudrostí.
Na ranním nástupu jsme zjišťovali, jaké suroviny si kdo zapamatoval ze včerejší noci od cizího druida. Náš Panoramix stále blouznil, ale vzpomněl si, kde lze dané suroviny nalézt. Skupiny dostaly nejprve v obálce rozstříhaný papír, na kterém byly napsány všechny suroviny i místa, kde je najdeme. Pak nám dali Asterix s Obelixem mapu, na které byla naleziště vyznačena. Oddíly pak na stanoviště chodily a vždy si jednu suroviny vzaly, ale snažily se vzít tu s největším bodovým ohodnocením. Cesta byla dlouhá a stanovišť hodně a tak jsme chodili a chodili až do oběda. Po něm vypukla olympiáda. Rozdělili jsme se do skupinek podle věku a vyrazili sportovat. Čekali nás třeba hod menhirem, stoj na kůlu. Majestatixova trefa, opičí dráha, postřehovka, atd. Každý se snažil, co mu síly stačily. A protože jsme se při tom pořádně zapotili, odpoledne jsme strávili v římských lázních. Večeře byla neobvyklá, ale o to hezčí. Každý si totiž sám opekl buřty. Po večeři si ještě velcí kluci změřili síly v nafukování balónků. Jako prvnímu praskl a vítězem se stal Rómeo a s ním každý, kdo jeho vítězství věštil. Potom následoval volný sportovní večer, takže každý mohl sportovat dle libosti.

Gálie – 5. srpna

„Návštěva“

Dnešním nejúspěšnějším hledačem se stal David Kozák a nejúspěšnějším věštcem ten, kdo věštil, že do terče nejvíc nastřílí Jana Štěstí. Velkou část odpoledne zabralo vyhlašování včerejší olympiády. Bylo rozdáno přes 200 diplomů a každý si jich odnesl několik. Protože nás dneska čekaly návštěvy rodičů, museli jsme pořádně uklidit. V celém táboře se konala velká zabijačka. To znamenalo vyházet v časovém limitu ze stanu úplně všechny věci. Pak Asterix s Obelixem procházeli stany a hledali zapomenuté věci, za které byly trestné body. Když byly všechny stany zkontrolovány, všichni si mohli věci srovnat zpátky do stanu. Ten, kdo se včera nestihl umýt, navštívil dnes oblíbené římské lázně. Po obědě jsme si trochu oddechli a netrpělivě jsme vyhlíželi návštěvy. Ty se začaly trousit hned po skončení poledního klidu. Když jsme se dostatečně vypovídali a ukázali jsme jim celý tábor, vyprovodili jsme je k autům a s taškami plnými sladkostí jsme si zalezli do stanů. Abychom ale jenom nejedli a neváleli se, zahráli jsme si dobývání tábora. Bitva to byla veliká a nikdo nikoho nešetřil. Proto se našlo i několik roztržených kalhot, bund a triček. A protože nás dobývání bavilo, hráli jsme ho až do večeře.
Po večeři jsme zapálili oheň a zpívali a hráli a zpívali a hráli ........

Gálie – 6. srpna

„Útok Římanů“

Při hledání střípku byl dnes nejúspěšnější Lubin, který objevil střípek v komínové rouře.

Hněv je vždycky škodlivější než urážka, která jej vyvolala.

Ráno bylo ve znamení velikého boje. Oddíly si vylosovaly pořadí, v jakém budou s vedoucími bojovat. Úkolem oddílu bylo vytáhnout v časovém limitu z daného území co nejvíc dospěláků. Ti to ale nikomu neulehčovali. Byli různě proplet ni rukama i nohama a navzájem se bránili. Boje to byly urputné a dospěláci odcházeli s pořádnými modřinami a šrámy. A protože jim ubylo hodně sil, druhá polovina bojů se přesunula na další den. V boji jsme poznali, že ve svou se to lépe táhne a od toho se odvíjela další hra. Byly rozlosovány dvojice a ty k sobě byly přivázány provázkem. Každá dvojice pak spolu musela trávit čas až do večeře. Všechny dvojice měly k dispozici 5 sirek pro případ, že by se chtěly na určitý čas rozpojit – pak by musely 1 sirku odevzdat. Tuto možnost ale žádná z dvojic nevyužila. A to ani u oběda, u kterého bylo obzvlášť veselo. Polední klid byl jedním z nejklidnějších. Všichni polehávali ve stínu stromů, hráli karty, prohlíželi časopisy, hráli různé hry a nebo prostě spali. Po poledňáku se dvojice vydaly na finskou stezku. Na lesní cestě byla rozházena spousta věcí, která do lesa nepatří. Naším úkolem bylo si jich co nejvíc zapamatovat a na konci cesty napsat na připravená papír. Tuto hru nám bohužel překazily útočné vosy, které nechaly projít pouze pár dvojic a ostatní na cestu již nepustily. Další hru nám už ale nezkazily. Schovávaná ve dvojicích je pořádní fuška, ale legrace zároveň. Někdy je totiž potíž najít úkryt pro jednoho, natož pak pro dva. Schovávali se úplně všichni a hledači byli Petr a Micka. Když jsme se dost poschovávali, zahráli jsme si ještě neobvyklou flaškovanou, při které bylo vše dvakrát – hráči, flašky i míče. Zajímavé momenty vznikaly, když byly sražené obě flašky. To se pak svázaní hráči museli hodně rychle dohodnout, pro který balon poběží nejdřív a kterou flašku postaví nejdřív. Všem se dařilo a většina dvojic se za odpoledně výborně sehrála. Proto jsme někteří litovali, když nás po večeři Pekit rozstřihnul. Čekala nás ale náročná noc. Nejmladší a nejstarší děti čekala noční hra. Nejmladší děti šly bez světla na kraj lesa, kde jim Táňa přečetla příběh o malém obrovi a pokladu. Z příběhu děti zjistili, že musí sledovat kam obr zamíří svůj pohled a tam hledat poklad. Uprostřed lesa, kam všichni „statečně“ došli, se znenadání objevil malý obr, který zářil různými barvami. Naštěstí jsme brzy zjistili, kam míří pohled jeho očí, protože pak Fanda podle návodu v příběhu kýchl a obr zmizel. Pak už jen zbývalo najít poklad. To se po chvíli podařilo a byl nalezen pytel plný sladkostí. Nejstarší měli hru složitější. Omoučnili si obličeje a schovali se ve tmě v lese. Jejich úkolem bylo schovávat se tak dokonale, aby je vedoucí s baterkami neobjevili. Týna s Lenkou se schovaly tak dokonale, že je nikdo ani po hodině neobjevil a tím hru vyhrály. Potom už jsme se všichni uložili do spacáků a rychle usnuli.

Gálie – 7. srpna

„Oddychový a zábavný den“

Dnes po ránu se nejrychlejším a nejúspěšnějším hledačem střípku stala Bětka Vydrová.

Neodkládej na zítřek, co můžeš vykonat dnes.

Po snídani jsme se vrhli do dalšího velkého boje. Ze včerejška nám ještě zbývaly tři boje mezi oddíly a dospěláky. Pro děti to znamenalo 10 minut námahy při tahání dospělých z území, ale pro dospěláky to znamenalo další modřiny a šrámy. Kterých měli ostatně i z předchozího boje dost. Po těchto těžkých bojích jsme se oblékli do našim galských kostýmů a oddíly se spolu vyfotily. Po obědě proběhla soutěž velkých holek v zatloukání hřebíků. Tady se ukázalo, které holky staví nebo přestavují svoje bydlení. Zvítězila Hybe, po ní byly Pípa a Džú. Potom jsme si zahráli na pašeráky. Každý oddíl dostal krabičku s lístečky ve své barvě a tu si musel ve vyznačeném území pečlivě uschovat. Z ní pak lístečky museli „pašovat“ tak, aby je celníci nechytili a lísteček jim nesebrali a zároveň tak, aby celníci neobjevili jejich krabičku. Sluníčko připalovalo čím dál víc a my se vrhli na vodní štafety. Každý z oddílu měl na starost nějaký úsek štafety. Nejprve musela být naplněna láhev od minerálky vodou, tu pak první hodil dalšímu, ten ji chytil a vodu přelil do lavoru. Z něho byla voda přelita do ešusu, který za sebou táhnul jako kačenku na provázku. Na další metě přelil vodu z ešusu do dalšího ešusu, ten byl pak na „trakaři“ převezen dál. Tam už čekala dvojice s dřívky a ešusem, do kterého „trakař“ přelil vodu od sebe. Na dřívkách byl ešus přenesen a vylit do dalšího lavoru. Z něho si poslední děti nasbírali hrníčky vodu do pusy a musely ji odnosit do posledního lavoru. Na konci byla voda poměřena ve stejné lahvi. Pořadí ještě mohl změnit vedoucí, který stál na židli postavené na stole a z výšky přeléval vodu do další sklenice. Když jsme si vyhráli s vodou, navečeřeli jsme se a zasedli k táboráku. Po jeho skončení se na svou stezku odvahy vydala střední skupina dětí. Jejich úkolem bylo projít bez baterky trasu vyznačenou svíčkami a podepsat se na neobvyklou věc – kost. To všichni zvládli a spokojeně zalehli do spacáků.

Gálie – 8. srpna

Dnešní střípek našla nejrychleji Mopina.

Nenuť druhého k práci, kterou sám nechceš vykonat.

A potom jsme se co nejrychleji vydali na snídani, ke které dnes byly rozpečené rohlíky se sýrem. U snídaně nejvíc trpěli velcí kluci, kteří na rohlíky jen koukali, protože je po snídani čekala soutěž v pojídání suchého chleba. nejrychleji se to podařilo Kepimu – za 7 minut. Po této soutěži jsme odstartovali běh s toaletním papírem. Po startu jsme museli rozmotat celou ruličku toaletního papíru, mohli jsme ho přeložit napůl a pak už jsme vybíhali na trasu. Cestou jsme museli papír všichni nést a nesměl se nám přetrhnout. když jsme doběhli do cíle, hra pro nás ještě neskončila. Všechen toaletní papír jsme zase museli pořádně smotat do ruličky a teprve pak pro nás hra končila. Při další hře jsme se pořádně zapotili. Hráli jsme totiž probíhání tábora. Naším úkolem bylo, aby co nejvíc dětí u oddílu proběhlo táborem, aniž by byli zasaženi papírovou koulí. Když všechny oddíly proběhly, role se vyměnily. Děti střílely papírovými koulemi a dospěláci se pokoušeli probíhat tábor. Protože bylo čím dál větší vedro, ošplouchli jsem se hadicí, najedli jsme se a vyrazili do Janova na koupaliště. Tam jsme strávili celé odpoledne a do tábora jsme se vrátili až na večeři. Po ní jsem měli až do večerky volno.

Gálie – 9. srpna

Po ránu byl dnes nejčilejší Lubin a jako první našel střípek.

Dělej dobré skutky tajně.

Od budíčku bylo v táboře prazvláštní ticho. Holky vedoucí totiž musely vydržet co nejdéle bez mluvení. Ač se to zdálo téměř nemožné, některé vydržely až do oběda – Pípa, Džú a Jana Štěstí. Výkon to byl skoro obdivuhodný, protože se dnes dopoledne děly věci, u kterých byl hlas potřebný. Po snídani se začalo s výukou tanců. Naše návštěva Jana s Bárou si pro nás připravily krátký taneček. Nejdříve jsem se ho učili po oddílech a potom, když už nám to všem šlo, udělali jsme jeden veliký táborový kruh a tančili jsme všichni dohromady. Všude se při tom ozývalo plno výskotu a jásání a když jsme dotančili, ozval se velikánský potlesk. Potom následovala stavba věží. Šlo o to, postavit z nás co nejvyšší věž. Ten, kdo byl nejvýš, měl v puse provázek a tím se měřila délka. Některé stavby byly opravdu stabilní, jiné byly mírně chatrné, ale nakonec se všem podařilo věže postavit. A protože jsme měli i po stavbě věží plno síly, dali jsme si ještě jednou, letos již naposled, dobývání tábora. Ač se dospěláci snažili sebevíc, vlajku v táboře se jim nepodařilo odhalit. Při nástupu na oběd Asterix ukončil mlčení zbylých holek vedoucích a ty se ihned pustily do Panoramixe, jestli jim už namíchal elixír mládí. Chtěly být totiž krásnější a mladší a …. k večernímu ohni, kde se bude tančit a zpívat. Panoramix samozřejmě zapomněl,ale slíbil, že to ihned napraví. Již u oběda holky elixír dostaly.Jenže Panoramix je starý popleta a jeho elixír fungoval až moc. Z holek vedoucích se staly malé holčičky. Nedalo se nic dělat. Instruktoři u oddílů převzali jejich funkce a na místo instruktorů nastoupily nejstarší děcka u oddílů. Museli ale prokázat, že si svůj post zaslouží a vymyslet hru pro celý tábor na odpoledne. Během jejich vymýšlení došlo k velkému hledání ve stanech. Každý oddíl vyslal vždy do vybraného stanu svého zástupce a ten v něm musel během minuty najít lísteček s číslem. Čísla se pak sečetla a vyhrál ten, kdo měl součet nejvyšší. Po této hře už pro nás byla připravena hra v lese, kterou vymysleli budoucí instruktoři. Každý oddíl měl v lese vytyčený kruh a v něm rozházené obrázky Asterixe, Obelixe a Idefixe. Obrázky ale patřily ostatním oddílům. V kruhu byli tři hlídači, kteří bránili ostatním, aby si obrázek vzali. Ti, kteří se o to pokoušeli, měli na čele nalepené číslo, které museli hlídači přečíst. Jakmile se jim to povedlo, nesměl už dotyčný z kruhu vzít obrázek. Po večeři, když se trochu setmělo, byli jsme odvedeni do lesa. Každý oddíl na jiné místo. Tady nám vedoucí dali každému jednu sirku řekli, že se budeme po jednom vracet do tábora. V polovině cesty jsme došli k papíru, na kterém byl napsán úkol, který jsme měli splnit – olízni si loket – pokud se nám to povedlo, měli jsme zlomit sirku, pokud ne, měli jsme ji přinést do tábora celou. Šlo tady hlavně o naši čest, protože olíznout si loket opravdu nejde. Když se vrátili všichni do tábora, sesedli jsme se k táboráku. Dnes byly ale písničky prokládány pasovacími úkoly pro naše nové instruktory. Ti museli nejprve vylovit píšťalku z lavoru s vodou a zapískat, pak museli probudit a vytáhnout děti ze spacáku, vylízat mističku s nutelou, která byla zavěšená na provázcích dnem vzhůru, vymyslet básničku s danými slovy a vymyslet pohádku. Všichni splnili úkoly na jedničku a tak mohli být pasováni. Nakonec byli ještě všichni vysláni na stezku odvahy – ale byli zavedeni jen kousek dál od ohně a tam byli politi bahnem a vodou,prostě takové správné pasování. Ostatní se náramně bavili a zatímco se noví instruktoři myli a klepali zimou, my ostatní jsem ještě zpívali a hráli a pak jsem se spokojeně uložili do spacáků.

Gálie – 10.srpna

Střípek Panoramixových moudrostí dnes nejrychleji odhalil Pepa Kučera.

Rozhněváš-li se, počítej do deseti, než něco řekneš nebo uděláš.

Po snídani se velcí kluci utkali ve zhasínání svíčky. Při zhasínání museli stát na židli a svíčku zhasínali pouze vodou, kterou nabrali do pusy. Ač to vypadalo jako jednoduchá věc, jednoduché to vůbec nebylo. Poté co se podařilo zhasnout svíčku poslednímu soutěžícímu, vydali jsem se po oddílech na cestu temným hvozdem. Na té nás čekalo několik stanovišť, na kterých jsme museli prokázat, jak umíme spolupracovat, komunikovat, jak jsme šikovní a jaký máme důvtip. Museli jsem si poradit sami, protože vedoucí nás pouze provázeli a nesměli nám při plnění úkolů radit. Prvním úkolem byla bažina – dlouhé území, přes které jsem se mohli dostat pouze s věcmi, které jsem dostali na začátku bažiny. Prkének a špalíků nebylo mnoho a tak jsem se museli domluvit, jak bažinu překonat.Při tom jsme nesměli spadnout, protože za 5 šlápnutí mimo si někdo musel sundat triko. Na dalším stanovišti musel někdo z oddílu obětovat ruku (po zbytek hry ji měl přivázanou k tělu) – tou musel co nejrychleji naplnit pet láhev kelímkem. Potíž byla v tom, že obě nádoby byly děravé. Další stanoviště prověřilo naši bystrost – dostali jsem tři indicie – 21, vůl a punčocha. Z nich jsme měli vydedukovat správné heslo. Pokud jsme nevěděli, mohli jsme požádat ještě o nápovědu, kdo ale požádal nebo vyslovil špatné heslo oněměl na zbytek hry. Další indicie byly rohovka, brýle, polévka a správné heslo bylo OKO. Z tohoto stanoviště odcházela spousta němých dětí. Na dalším stanovišti jsme přicházeli o zrak. Museli jsem sestřelit hnízdo, ale každý, kdo se dotkl střeliva po chvíli oslepl. Pokud se netrefil, musel oddíl obětovat dalšího střelce,… Cesta se stávala s našimi handicapy stále složitější a to nás čekal přechod přes řeku - každý z nás musel překonat lávku, pokud z ní spadl, byl mu na nohu přivázán kámen. Pak jsem dorazili k obří pavučině, kde jsme si museli pořádně pomáhat při prolézání, kdo se totiž pavučiny dotkl, tomu pavouci snědli boty. Němí, slepí, chromí a bez bot jsem se přiblížili k poslednímu stanovišti – zamořenému pásu. Každý, kdo do něho stoupl ochrnul, takže oddíl musel někoho obětovat, po kom jsme se dostali na druhou stranu. Pořádně vyčerpaní a indisponovaní jsem se dostali ke konci, kde nás čekal kouzelný strom – tedy spíš posed. Na něj, tedy aspoň na začátek žebříku musel vylézt celý oddíl a v tu chvíli se všechny handicapy zrušily a my vítězně došli do cíle. Bohužel nám tuto hru překazilo počasí. Když poslední oddíl dorazil k hádání hesla, strhla se veliká bouřka. A tak místo cesty temným hvozdem absolvovali celí promáčení cestu autem zpět do tábora. Bouřka nás pořádně trápila a když se odpoledne umoudřila, vyrazili větší kluci a holky na dříví na závěrečný táborák a mladší děti a vlastně kdo chtěl, se pustili v jídelně do výroby náramků přátelství, panenek, pamětních placek, někdo drhal, někdo malovat, prostě jak se komu chtělo. Když byl oheň postaven, navečeřeli jsem se a při slavnostním nástupu stáhli obě vlajky (tentokrát si k táborové vlajce holky z Kurníku vyvěsily ještě vlajku kurníkovou). U závěrečného táboráku došlo nejprve k hromadnému tanci, který se nám všem moc líbil. Jen si představte 80 lidí kolem zářícího ohně v galských kostýmech,kteří spolu tančí a smějí se. Všude bylo plno výskotu, smíchu a tleskání. Když už byli všichni tancem unavéní, došlo na vyhlášení vítězů celotáborovky, kterými byli letos Eilagové a Plombixové. Kornout se sladkostmi ale získal každý z oddílů. Všichni jsme slavili a zpívali a hráli a večerka se posunula až na hodně pozdní dobu. Pak už jsem ale všichni zalezli do spacáků, protože nás zítra čeká velké balení a úklid tábora.

Gálie – 11. srpna

Ráno se nikomu nechtělo ze spacáků, protože jsem věděli, že dnešní ráno je na táboře poslední. No ale vstávat jsem museli. Po snídani jsme všichni balili a balili a uklízeli nejen stany, ale také tábor a jeho okolí. Na posledním letošním nástupu pak každý dostal lahvičku s kouzelným elixírem, který jistě zažene všechny chmury a smutky jen co se na něj podíváme. A na památku ještě každý dostal fotku svého oddílu. Pak už se čas krátil a najednou se objevil autobus. Ani jsme se nenadáli a byli jsme zpět v civilizaci a už na nás čekali nedočkaví rodiče. Někomu se chtělo vracet více, někomu méně, sem tam i slzička ukápla, ale vždyť rok uteče jako voda a bude tady další tábor……….

Fotky k táboru