R O B I

2005 - EXPEDICE ÁGNES

NOVÁ VES NAD POPELKOU – 3. – 16. 7. 2005

V červnu jsme dostali od vedoucích / Láďů/ expedice dopis, ve kterém nám sdělovali, že jsme byli vybráni pro expedici Ágnes, která má zachránit naší planetu. Předchozí expedice skončila neúspěchem, protože její členové nedokázali držet pohromadě a tak vše záviselo na nás.

Den 1.
    Začátkem července jsme se vypravili na místo, kde měla záchrana Země proběhnout. Tím místem byla Nová Ves nad Popelkou . Cestou na místo jsme se rozdělili do 4 skupin podle indícií, které jsme získali před odjezdem. Věděli jsem, že k záchraně bude zapotřebí cestovat časem K tomu bylo zapotřebí sehnat stroj času. Měli jsme veliké štěstí, protože nedávno se jeden takový rozpadnul nedaleko naší základny. Proto jsem se ho vydali hledat a opravdu se nám to povedlo v zatopeném kráteru. Části jsme vytahali a předali našim konstruktérům.

Den 2.
    Dnes jsme museli projít potřebnými tréninky a školeními. Byli jsme seznámeni se součástmi stroje času a s tím, jak funguje a jak se jím cestuje. Po obědě nás čekala další část školení a to spolupráce a komunikace. Vyzkoušeli jsme si, jak se dostat stísněným prostorem na dané místo, jak komunikovat beze slov, jak vytvořit pomocí provázku obrazec podle nákresu, jak se orientovat v terénu podle mapy a navíc jsme se naučili Futuramskou abecedu.
    Pozdě v noci se konstruktérům podařilo sestrojit stroj času a Láďové se rozhodli ještě v noci pro zkušební let. Jejich návrat nebyl ale vůbec veselý. Byli pomlácení, potrhaní a zakrvácení. Hlídka je společně s dospěláky odnesla na ošetřovnu.

Den 3.
    Ráno již bylo Láďům lépe a tak mohli všem členům expedice vyprávět to, co v noci sdělili hlídce. Dozvěděli se další informace potřebné k záchraně: Zemi chce zničit zákeřný Danwarf a pokud ho chceme porazit, musíme mu nastavit zrcadlo, jehož části máme hledat a získat v různých časových obdobích. Prvním obdobím, kde hledat část zrcadla byl PRAVĚK. Nejprve jsem si zahráli hru na lov zvěře a pak se seznámili s některými druhy zvířat, se kterými bychom se mohli při naší cestě setkat.

Den 4.
    Poprvé jsem dnes cestovali strojem času. Museli jsem spolknout cestovní pilulku a protože jsme cestovali ve dne, museli jsem si zavázat oči šátkem. V pravěku nám náš historik vyprávěl, o kamenných destičkách, na které si pravěcí lidé zaznamenávali vše podstatné ze svého života. Protože jsem potřebovali zjistit, kde hledat náš střep, vydali jsem se hledat destičky, ze kterých bychom to vyčetli. Zjistili jsem, že střep získá u obřadního ohně skupina, která předvede nejlepší tanec a pokřik. Po tomto zjištění jsme se vydali do lesa, kde pobíhala divá zvěř /vedoucí a instruktoři/. Museli jsem si ulovit co nejvíc zvířat a na tyči je odnést na dané místo, což nebylo vůbec jednoduché, ale každopádně velmi zajímavé. Poté jsme se dali do vymýšlení tanců a pokřiků a protože nám u toho vyhládlo, vydali jsem se do jídelny. Tam nám bylo řečeno, že máme sníst, co jsme si ulovili….. Po poradě jsem se vydali na lov medvěda. Naštěstí jsem ho nemuseli zabít, pouze jsme ho ulovili a sebrali mu buřty, které měl kolem krku. Po večeři jsem se vydali k obřadnímu ohni, kde jsme předvedli naše tance a pokřiky. Šamanovi se nejvíce líbil tanec a pokřik Lovců času a těm také předal střep. Tím tedy skončila naše mise v pravěku a my mohli strojem času odcestovat zpět.

Den 5.
    Protože jsme si chtěli trochu odpočnout, zahráli jsme si mezi sebou vybíjenou a fotbal. Již včera jsem si odhlasovali, že dnes budeme cestovat do pohádky. Pohádka = středověk. Dospěláci nám ale ještě před odletem zahráli pohádku o turnaji, ve kterém se ucházeli rytíři o ruku princezny. Po úspěšném přesunu jsem zjistili, že krystal dostane rytíř, který získá za ženu princeznu Janu z Hájku. Abychom se mohli ucházet o princezninu ruku, museli jsem získat rytířský titul. Na turnaji se soutěžilo v různých disciplínách: půlení jablek mečem ve vzduchu, srážení předmětů dřevcem, tažení kočáru, házení kruhů na meč, boj s tyčí na kladině, hod oštěpem na cíl. Po skončení turnaje si rozhodčí vzali čas na rozmyšlenou, koho pasovat na rytíře, což jsme se měli dozvědět další den.

Den 6.
    Protože celý den pršelo, zahráli jsem si v klubovně spoustu her. Poznávání pohádek a filmů podle kresby, odhadování rekordů a kuriozit, skládání puzzlí na čas, hádání pantomimy. Najednou se ozvalo bubnování a do dveří vešel královský bubeník, který nám oznámil příchod krále a princezny. Ti pak pasovali některé z nás na rytíře. Nově pasovaní rytíři pak vymýšleli, jak zaujmout princeznu a získat její ruku a střep jako svatební dar. Princezna si nakonec vybrala Martina Rulíka a jemu věnovala střep. Pak již začala velkolepá svatební hostina, která trvala dlouho do noci.

Den 7.
    Ráno nám král oznámil, že má ještě jednu dceru, ale ta je zakletá ve zlou čarodějnici. Poprosil nás, zda bychom ji nevysvobodili. K tomu jsem potřebovali znát 4 zaklínadla. Zaklínadla jsem získali tak, že jsme museli proniknout přes území zlých čarodějů, kteří nás mohli oslepit, ochromit nebo otrávit a pokud se nám to podařilo, dobrá vědma nám dala část zaklínadla. Když jsem přinesli všechny lístečky a měli zaklínadlo pohromadě, museli jsem získat pohyby, které zaklínání doprovází. Ty jsme získali na různých místech v okolí tábora. Pak jsem se zaklínadla naučili a vydali se k čarodějnici. Protože jsem se všichni naučili co jsme měli, čarodějnice se proměnila zpět v princeznu a navíc nám dala další část zrcadla. S dvěma střepy a s dobrým pocitem jsme odcestovali ze středověku.

Den 8.
    Dnes nás čekala cesta do budoucnosti. Ze spacáků nás zvedla netradiční rozcvička našich dospěláků, u které jsem se všichni dobře bavili. A protože se dospěláci unavili a taky se trochu obávali toho, co by v budoucnosti o sobě zjistili, vypravily se tam pouze děti. Ty pak sehrály dospělákům to, co v budoucnosti viděly a co je zajisté čeká. No někteří se mají opravdu na co těšit… Po obědě nás přijeli navštívit naši blízcí. Když odjeli, zašli jsme si ještě do lesa zahrát ocásky a pak se při večeři přecpali párky v rohlíku, které nám holky z kuchyně přichystaly.

Den 9.
    Dnešního přesunu do budoucnosti se účastnili už i dospěláci. Abychom zjistili, co máme přesně dělat, museli jsem nejprve v lese najít lístečky s čísly a písmeny Futuramské abecedy. Když jsem písmenka umístili na dané číselné pozice, dozvěděli jsem se potřebné informace. Nejmladší z oddílu šli vydělávat tachiony / platidlo v budoucnosti/ na jídlo pro ostatní hraním hry na počítači a ostatní svedli v lese boj o kousky rozstříhané zprávy. Po složení zprávy se nám ale objevil nesmyslný text. Když jsme ho ale zadali počítačovém centru do počítače, objevil se nám pokyn, kde hledat heslo, které máme poslat na dané telefonní číslo. Vyrazili jsme tedy na zadaná místa. Hesla, která jsme zde našli jsme odeslali a následná smska nám řekla, kde hledat CD s dalšími pokyny. Soubory an CD byly ale zaveslované a my se museli pro heslo vydat na ne zrovna blízké místo. Tam jsme měli hledat cosi, co nám bude připomínat studnu. Našli jsme rozpůlené a vodou naplněné pet lahve, ve kterých byly malé balíčky s hesly. Ta jsme pečlivě schovali, zítra se budou hodit.

Den 10.
    Hned po snídani jsme vložili CD a zadali hesla, která jsem včera získali. Objevily se nám instrukce a mapa, kde máme hledat další pokyny. Místo bylo hodně vzdálené a tak jsme si museli objednat taxíky. Když se nám podařilo instrukce nalézt, nechali jsem se odvézt zpět do tábora a hledali další vzkaz. Ten byl psán futuramštinou a říkal nám, že v nedalekém remízku máme najít místo a střihnout jen jednou. Vzkaz jsme nechápali do doby než jsme našli strom, na němž viseli balíčky. Vybrali jsem si ten „svůj“ a spěchali zpět do tábora. Štěstí měli Časonauti, kteří ve svém balíčku objevili část zrcadla. Nic nám pak už nebránilo vrátit se z budoucnosti zpět. A vrátili jsem se právě včas, neboť nás přišli navštívit Trpaslíci z Roškopova. S nimi jsme svedli přátelská utkání ve fotbalu, vybíjené, flaškované a v přetahování. Většinu utkání se nám podařilo vyhrát, i když v přetahování nás přehátli. Po těchto výkonech jsme se s chutí zakousli do výborných hamburgerů. A nabití úspěchy jsme se ještě večer přesunuli na divoký západ.

Den 11.
    Když jsem po ránu vystrčili hlavu ze stanů, viděli jsem všude spoustu kovbojů a jejich krásných „přítelkyň“. Od nich jsme se dozvěděli, že večer proběhne dražba, na níž bude jedním z dražených předmětů i záhadný střep. K tomu, abychom se mohli dražby zúčastnit, potřebovali jsem dolary a tak nám nezbylo nic jiného než si zahrát hazardní hra kovbojů. Házeli jsem podkovu na cíl, stříleli z luku i vzduchovky, hráli kostky a karty. Dolarů bylo stále málo a tak jsme se dali do probíhání území, které střežili kovbojové, kdo proběhl, získal 100dolarů. Ty se hodili, když jsem si po obědě kupovaly claimy s diamanty. vytěžit diamanty nebylo nic těžkého. Nejtěžší bylo diamanty pronést a prodat v bance. Cestu nám znepříjemňovali kovbojové a indiánky. Proto jsme diamanty schovávali kam se dalo. Po nepodařeném vyloupení banky, byla banka uzavřena a my se dali do počítání peněz. Při dražbě jsme zjistili, že jednotlivé oddíly nemají dost dolarů na koupi střepu a tak jsme dali všechny dolary dohromady. Bohužel ani to nám nestačilo. Nezbylo nám nic jiného než střep ukrást a protože to bylo v zájmu záchrany Země, udělali jsme to. A pak už rychle ke stroji času a honem domů.
    V noci nám ještě na kraji lesa tajemný hlas oznámil, že jsme na konci naší cesty. K tomu, abychom vše zdárně dokončili, musíme zítra v časovém limitu splnit 7 nelehkých úkolů. Popřál nám hodně štěstí a my se zadumaní vydali zpět do tábora.

Den 12.
    Protože jsem věděli, že nás dnes tlačí časový limit, hned po snídani jsme se dali do plnění úkolů. Opravdu byly těžké:
    1) Dokažte, že slepota není překážkou. I bez zraku se dá bojovat a uspět.
Realizace hry: Bludiště v lese (mezi stromy jsou natahané provazy jako pavučina, provazy musí být zhruba v úrovni pasu a dál od sebe, aby se jich dalo držet a mezi nimi procházet.
Každému členu družstva zavážeme oči šátkem a postavíme ho někde v pavučině k provazu. Družstvo má za úkol se v pavučině najít a společně z ní vyjít.
Pomůcky: šátek pro každého, provázky na pavučiny
!!! Jednou rukou se drží, druhou má před tělem na ohmatávání terénu.

    2) Řeč je důležitá, ale ne nejdůležitější. I beze slov se dá dorozumět.
Realizace hry: v okruhu do padesáti metrů od tábora jsou rozmístěny obálky s dílky rozstříhané zprávy = úkol =seznam věcí, které mají sehnat. Děti musí tyto lístečky sehnat dohromady, zprávu složit a splnit zadaný úkol. Důležitá podmínka: NESMÍ PŘI TOM VŮBEC MLUVIT!!!!
Pomůcky: seznam s předměty, obálky rozmístěné v okolí tábora
! sehnané věci pak ještě vrátit zpátky

    3) Dokažte, že se opravdu znáte.
Realizace hry: oddíl dostane v obálce 5otázek, někde se posadí, každý z členů odpoví na tyto otázky. Cílem hry je, aby se děti mezi sebou víc poznaly. Když si oddíl myslí, že už o sobě „vše“ ví, najdou si Hybešku, která je namátkově přezkouší.
Pomůcky: seznam otázek

    4) Cestování po zemi, cestování po vodě…Ale ani cestování vzduchem není problém, když vás má kdo chytit.
Realizace hry: v lese natažené různé lanové lávky, které musí každý člen překonat(s pomocí ostatních)- 7lidí všechny, 5aspoň 2. Pomoc ostatních :pouze ze vzduchu. Ze země pouze jištění proti pádu.
Pomůcky: lanové lávky různé obtížnosti

    5) Překonejte vyčerpání a bolest. Postavte se náročné fyzické situaci.
Realizace hry: hodinový běh = hodinu běhat třemi různými způsoby:
1.normálně, 2. pozpátku, 2. s hrncem nebo bahotem. Každý musí absolvovat každý ze způsobů alespoň jednou, vždy se někdo musí pohybovat na trati, nemusí dodržovat pořadí.
Pomůcky: batoh nebo hrnec, krepáky, mety

    6) Poraďte si s nebezpečným nákladem. Pokud Vám spadne, způsobí katastrofu.
Realizace hry: cílem hry je přenést nebezpečný náklad ( míč na ringo kroužku) z jednoho místa na druhé přes překážkovou dráhu, míč nesmí spadnout.
pomůcky: ringo kroužek, míč, tolik navázaných provázků kolik je členů oddílu

    7) Ten dělá to a ten zas tohle a dohromady udělají moc…..
Realizace hry: je vyvěšen text, který oddíl musí dopravit do tábora k Hybešce. Nesmí psát (to až v táboře, aby si ho zaznamenali).
Pomůcky: 1x vytištěný text

Když se nám konečně těsně před časovým limitem podařilo vše dokončit, rozběhli jsem se do okolí tábora a našli 7 karet s písmeny, která nám po složení dala slovo KUMBURK. Na tom to místě jsme tedy měli hledat poslední střep. Zřícenina byla dost vzdálená, ale i tak jsme se na ní dostali ještě před západem slunce. Jediné místo, kde by střep mohl být bylo sklepení, udělali jsme dlouhého hada a vydali se dolů. Opravdu se nám podařilo ho najít a střep pak putoval z ruky do ruky na denní světlo. S Danwarfem jsme se ale měli utkat na nedaleké zřícenině, která se jmenovala Bradlec. Cestou na ní jsem každý spálil v ohni lísteček se svým strachem. Pod branou jsme se zastavili a nahoru šli pouze Láďové a zástupci oddílů, kteří měli Danwarfovi zrcadlo nastavit. Když se Danwarf objevil, odříkali naše poselství a nastavili mu zrcadlo. Poté Danwarf zařval a zmizel. Zachránili jsme tedy Zemi!!!! Nejmladší z nás to ale tak zmohlo, že nám usínali na ramenou a tak jsme zavolali do tábora pro auta, která je odvezla zpět. Ostatní se vydali do tábora po svých. Cestou jsme si ještě zahráli jednu hru, kdy měl každý na zádech přilepený papírek a ostatní mu na něj mohli psát něco hezkého. To se neobešlo bez slziček dojetí. PO příchodu do tábora jsme si všichni rádi zalezli do spacáků.

Den 13.
    Dnešní den nás symbolicky přivítal sluníčkem, které pálilo čím dál víc a tak jsme se za odměnu vydali na místní plovárnu. Tady jsme odpočívali a užívali si pocit, že my jsme ta správná parta, která umí držet při sobě a tudíž společně dokázat hrozně moc. Třeba i zachránit Zemi.

Díky všem za krásných 14 dní a za rok zase ahoj ! :o)

Fotky k táboru