R O B I

2011 - Cesta kolem světa - ROBITOUR

Cestovatelský deník 1 – neděle 31.7.2011

Je rok 2011 a opět jsme se sešli v Úherčicích, abychom zde spolu strávili krásných 14 dní, plných her, dobrodružství a zábavy. Letos budeme cestovat po světě.
Ovšem příjezd na tábor nebyl bez komplikací. Počasí se nás rozhodlo potrápit. A to vydatným deštěm. Proto se i cyklisté museli naskládat do aut. Kola jsme doma nenechali, přivezli jsme je i s dětmi. Přivítalo nás zde bahno, a tak museli všichni nazout holínky a obléknout pláštěnky. Náš plánovaný odlet do Francie byl odložen. Proto jsme se museli ubytovat do provizorních pokojů v jednom levném hotelu. Abychom zabili volný čas před odletem, vymýšleli jsme po oddílech svá jména a v tipovacím kvízu ze světa jsme bojovali o barvy. SRŠÁNI vybojovali zelenou, SVĚTÁCI červenou, CHUCKY TOUR modrou, TSND (Technické služby na dovolené) oranžovou a na NEZMARY zbyla žlutá barva. Každý člen tábora dostal kšiltovku v barvě svého oddílu. Dospěláci mimo oddíly a Fanda dostali bílou kšiltovku. Po náročném kvízu jsme dočerpali energii na večeři. Už se začalo schylovat k večeru, a tak jsme se po oddílech shromáždili na večerním nástupu a slavnostně jsme pověsili vlajku. Počasí se umoudřilo, a tak jsme mohli odletět. Vzali jsme si pasy, prošli letištní kontrolou, kde byly některým členům výpravy zabaveny pochybné předměty. Poté jsme mohli nastoupit do letadla, kde se nám představil pilot, a letušky nás poučily o nouzových situacích. Zanedlouho jsme přistáli ve Francii, kde jsme museli absolvovat pasovou kontrolu. Po náročném letu jsme se všichni mohli spokojeně ubytovat ve 4* hotelu a začít se uchylovat ke spánku, abychom nabrali síly na další den.

Cestovatelský deník 2 – pondělí 1.8.2011

Doufali jsme, že se probudíme do krásného dne. Opak byl pravdou. Hned od rána poprchávalo. Avšak ani déšť nás neodradil od prozkoumávání krás Francie. Nejprve jsme šli na býčí zápasy do koridy.Vedoucí, kteří se střídali u jednotlivých věkových kategorií, byli býci. Každý vedoucí měl zavázané oči a na sobě ozdoby v podobě kolíčků. Děti měly v časovém limitu posbírat co nejvíce kolíčků, aniž by je býk zabil. Býkovou zbraní byla nafukovací baseballová pálka. Po velkém boji jsme stavěli Eiffelovu věž a to jen pomocí vybojovaných špejlí a izolepy. Špejle děti získávaly na jednotlivých stanovištích. Hodnotila se výška věže. Posilnili jsem se obědem a vyrazili jsme zdolávat 719 schodů Eiffelovy věže. Schody představovaly bedýnky, přes které měly děti běhat. Jelikož jsou Francouzi známí jako velcí gurmáni, vydali jsme se na trh poznat dvacet různých chutí. Počasí se zlepšovalo, a tak jsme šli na pláž. Tam jsme z písku postavili hrady. Po svačině jsme vyřešili tajemství Francie, kterým byl obraz Mony Lisy. Obraz byl rozdělen na 140 dílků. Jednotlivé dílky děti sbíraly na stanovištích. Ještě před večeří si děti vsadily na sedm vedoucích, o kterýchj si myslely, že snědí francouzskou specialitu – pečené šneky. Den jsme zakončili prvním táborovým ohněm.

Cestovatelský deník 3 – úterý 2.8.2011

Hned po snídani celý tábor odplul na lodi Nová Aurora do Egypta. Plavba byla bezpečná a rychlá, protože každý přispěl svými silami do veslování. Po zakotvení jsme na jeepech vyrazili do pouště. Bohužel se ale naše auta cestou porouchala, a tak jsme se vydali hledat oázu pěšky. Cestaq byla stále těžší a těžší. Po pěti minutách jsme si na sebe vzali kus oblečení, např. triko s dlouhým i krátkým rukávem, ponožky, kalhoty, atd. Také jsme si museli svázat nohy a vypít každých 10minut 1,5 l vody. Oázu nikdo nenašel. PO poledním klidu jsme poznávali Egypt podrobněji. Bylo připraveno pět stanovišť, kde se střídaly oddíly. Naučili jsme se hieroglyfy, vykopali jsme úlomky vázy, stavěli jsme pyramidu z beden, úspěšně jsme vyřešili kvíz a seznámili jsme se i s procesem mumifikace. Vstoupili jsme do krypty a poznávali jsme mumie. Nakonec jsme vyráběli velblouda, který se musel pohybovat a unést svého jezdce. Vedle závodu se hodnotila i krása velblouda. Následovalo osobní volno.

Cestovatelský deník 4 – středa 3.8.2011

Ráno nás přivítalo sluníčko. Proto jsme se rozhodli strávit celý den na lodi. Nejprve jsme si zkusili, jak se na lodi obléká. Jde to těžko. Jeden po druhém jsme si museli obléknout boty, mikinu a čepici. To vše jsme zvládli s plným ešusem vody v jedné ruce. Komu zbylo nejvíce vody v ešusu, zvítězil. K dovednostem každého mořeplavce patří vyhýbání se útesům. Se zavřenýma očima musely děti prokličkovat mezi šumějícími skalami k majáku, který houkal. O tom, že pohyb na lodi není jednoduchý, jsme se přesvědčili v následující hře. Se sloním chobotem se každý desetkrát otočil kolem nízkého kůlu, sebral laťku ze země, přeskočil bedýnku a shodil pet lahev. Ještě před obědem se celý tábor vydal pro dřevo na večerní oheň. Odpoledne jsme se po oddílech vydali hledat ostrovy, které měly různý tvar a byly nakresleny na čtvrtce. Ostrovy byly rozmístěny v okolí tábora. Po svačině jsme si zahráli latrínu. Od kadibudek se děti měly dostat až na konec hřiště k latríně, do které umisťovaly papírek v barvě svého oddílu. Cestu jim ztěžovalo sedm vedoucích, kteří představovali průjem. Pokud bylo dítě chyceno, muselo odevzdat toaletní papír představující život. Pokud se však dětem podařilo chytit zácpu, dostaly život navíc. Večer jsme si zazpívali u ohně.

Cestovatelský deník 5 – čtvrtek 4.8.2011

Dopoledne jsme začali cestou na lodi do Kanady. Ještě než jsme dorazili ke břehu, uklidili jsme palubu od odpadků a vedoucí měli opět ochutnat nějakou specialitu. Tentokrát to byly uzené robotničky. Jakmile jsme doveslovali do Kanady, zúčastnili jsme se dřevorubeckých závodů. Děti byly rozděleny do 6ti kategorií podle pohlaví a věku. Cílem bylo splnit několik úkolů. Děti musely co nejrychleji uříznout kus dřeva, co nejdéle se udržet na kmeni stromu jako medvěd, hodit co nejdál kládou, sekerou přetnout gumového medvídka, postavit co největší věž z kostek, co nejvíce dřívek přenést v rukách, zatlouct hřebík a pomocí dvou dřevěných koláčů přejít bažinu. Odpoledne vedoucí dobývali tábor. Místo vlajky se dobyvatelé snažili najít a vytáhnout předem určeného šéfa (dětmi). Dobývání tábora sklidilo velký úspěch. Pro milovníky rychlých aut následovala další hra. Formule 1. Každý musel s volantem v ruce oběhnout vyznačenou trasu, zajet do boxu, kde proběhla výměna pneumatik (přezutí bot) a dotankování paliva (sklenka vody), oběhnout trasu znovu a předat volant dalšímu. Večer pršelo, a tak jsme se přesunuli do jídelny, kde se vyhodnotil celý den, a rozdaly se diplomy za dřevorubeckou olympiádu.

Cestovatelský deník 6 – pátek 5.8.2011

Po snídani jsme přeletěli do Mexika, kde jsme se seznámili s kmenem Tarahumárů - s jejich obřadem dospělosti. My jsme si ho troch zjednodušili. Nejprve jsme štafetově kouleli obruč po dané trase. Další přišlo na řadu tlačení pneumatiky, kterého se zúčastnili i vedoucí. Nakonec jsme kopali do míčku. Po poledním klidu následovalo sbírání nektaru z agáve na Tequilu. Děti měly za úkol propíchat balonky plněné vodou a přenést ji co nejvíce v ešusu do kbelíku. Po sběru nektaru bylo načase dát si něco dobrého. Proto každý oddíl dostal kotlík a suroviny, ze kterých si uvařili tortilly plněné chilli con carne. Všichni si moc pochutnali a s plnými silami jsme vyrazili na piňáty. Piňáty byly papírové hlavy naplněné víčky od pet lahví a děti měly za úkol je baseballovou pálkou rozbít, aby z nich co nejvíc víček vypadalo. Náš výlet po Mexiku byl u konce, a tak jsme se autobusem vydali do Brazílie. Jenže přes hranice nechtěli celníci několik nejstarších dětí pustit, proto se musely vydat pěšky přes zelenou hranici. Cesta to nebyla zdaleka jednoduchá. Převaděči je vysadili z aut a sebrali jim body, museli se brodit přes řeku, pak naštěstí boty našli, hledali Piňose v lomu, … Cesta jim trvala celou noc a nad ránem konečně dorazili do tábora a zalezli do spacáků.

Cestovatelský deník 7 – sobota 6.8.2011

Dopoledne jsme se rozhodli jít na sběr orchidejí. Došli jsme do lesa, kde byly rozmístěny lístečky různých barev (každý měl určitý počet bodů). Děti si musely dávat pozor na strážce, kteří jim ve sběru bránili. PO návratu z lesa jsme se přesunuli na hřiště, kde probíhalo fotografování zvířat. Každý oddíl dostal stejný počet lístečků. Na jednom lístečku bylo napsáno sameček nebo samička zvířátka. V závorce za názvem zvířete bylo uvedeno opačné pohlaví, o které děti musely požádat, když vyhrály při Kámen – nůžky – papír. Hra trvala chvíli i po poledním klidu. Jelikož jsme byli v Rio de Janeiru, začali jsme se připravovat na nedělní karneval. Kdo nepřipravoval alegorický vůz nebo kostýmy, hrál turnaj ve fotbalu. Ještě před večeří jsme všichni nacvičovali sambu.

Cestovatelský deník 8 – neděle 7.8.2011

Je neděle a děti se dnes konečně dočkají návštěvy svých blízkých. Aby nám čas rychleji utíkal, bylo třeba uklidit tábor. Nejprve proběhla "protidrogová" kontrola v jednotlivých stanech. PO úklidu si děti dodělávaly alegorické vozy a kostýmy. Také se trénovala společná samba. Jakmile rodiče a ostatní po poledním klidu přijeli, konal se průvod ve vyrobených kostýmech s vozy, po kterém následovala samba, která sklidila velký úspěch. PO odjezdu návštěv jsme se přesunuli do lesa, kde jsme si zahráli hru ocásky. Vedoucí a děti, kteří bojovali proti sobě, měli krepový ocásek a schovanou vlajku. Vyhráli ti, kteří jako první ukořistili vlajku protihráče. Jakmile vedoucím nebo dětem byl ocásek utrhnut, ztratil život a hry se nadále neúčastnil.

Cestovatelský deník 9 – pondělí 8.8.2011

Po snídani jsme se rozhodli odcestovat do Peru. Mladší členové tábora vyrazili autobusem a zbytek cesty šli pěšky, cyklisté vyjeli na kolách.
CYKLISTÉ:
Po zdolání cesty jsme se všichni sešli v Seči na náměstí, kde jsme si zahráli hru ponožková. Na šňůrách byly různě rozvěšeny ponožky. První z oddílu přinesl jednu ponožku. Jakmile vyběhl druhý člen, jeho úkolem bylo přinést její pár. Po dokončení hry jsme dostali papírek, na kterém byly instrukce, s kým nebo kde se máme vyfotit. Nakonec děti dostaly rozchod. Cyklisté dojeli do občerstvení Pod Drnem, kde si udělali k večeři špekáčky, zazpívali s kytarou a strávili noc pod širým nebem.
PĚŠÁCI:
Pěšáci chtěli z Peru poslat do tábora pohled a tak se snažili na Ohebu seskládat rozstříhané obrázky. V Seči je čekal ponožkový úkol, svačinka a úkol Buď fotograf - každý oddíl dostal seznam fotek, které má za úkol vyfotografovat. Následoval rozchod a potom se všichni pěšáci vydali na cestu do tábora. Když dorazili, osvěžili se a na ohýnku si každý opekl výborného buřtíka.

Cestovatelský deník 10 – úterý 9.8.2011

Dopoledne se na Velikonočních ostrovech objevili otrokáři a pokusili se zajmout co nejvíc otroků. Děti se musely schovat tak dokonale, aby je vedoucí (otrokáři) nenašli. Hra se dětem i vedoucím zalíbila natolik, že si ji několikrát zopakovali a dokonce si i vyměnili role. Po skončení hry se vždy sečetlo, kolik dětí z kterého oddílu zůstalo neobjeveno. Ti přinesli svému oddílu body. Po návratu do tábora si cyklisté odpočinuli a mladší členové tábora se stali Nosiči vody. Pouze za pomoci přírodních "nádob" a svých věcí (oblečení, pusa, dlaně,...) děti formou štafety musely dopravit za 10 minut co nejvíce vody z jezera (z bazénku vzdáleného asi 20 m) do základny (svého oddílového kbelíku). Odpoledne jsme získávali vejce ptáka Manutura. Děti běhaly po lese a snažily se zapamatovat indicie. Při tom je ale chytali čtyři žraloci. Po každých deseti minutách jeden žralok ubyl. Kdo byl chycen, musel se jít léčit do nemocnice (krmelce), kde musel na uzdravení složit puzzle. Z indicií děti zjistily, kde vejce naleznou. Proto se vydaly do Kostelce k jedné paní, u které vejce objevily. Při návratu do tábora děti musely zdolat velké vlny (vrbu mlátičku). Koho vlna zasáhla, dál v cestě nepokračoval. Následoval transport vajíčka. Zbývající děti, které přežily vlny, měly za úkol přehodit si syrové vajíčko přes hřiště, aniž by jim spadlo na zem a rozbilo se. Po přepravení byl zvolen jeden zástupce, který s vajíčkem vyšplhal po lanovém žebříku a nahoře zakřičel své nebo vedoucího jméno (aniž by věděl, co se stane s tím, koho jméno padne). Podle tradice totiž tento člověk přišel o vlasy a obličej mu byl pomalován barvami. Aby "vítěz" Michal Hudec nemusel přijít o své vlasy, musel nosit ženskou paruku a obličej mu byl pomalován černou a červenou barvou. Večer jsme zakončili hrou Slavné sochy a jejich přemisťování. Zhotovili jsme si trojnožku, kde na každém rohu byl přivázaný kousek provázku, za který děti tahaly. Kutálením ji měly dostat na druhou stranu hřiště, což nebylo vůbec snadné – no zkuste si "kutálet" jehlan...

Cestovatelský deník 11 – středa 10.8.2011

Po ranním odletu jsme se dostali do Austrálie. Tam nás jako první čekalo šnorchlování a potápění. Vždy vyběhl jeden, který měl na sobě brýle, šnorchl a ploutve, sebral obrázek a vrátil se zpět ke svému družstvu – to vše samozřejmě na suchu. Také jsme museli překonat řeku plnou krokodýlů. Dvě děti dostaly tři špalíčky, na které musely umisťovat dvě laťky tak, aniž by spadly a suchou nohou se dostat na druhý břeh. Tam předaly pomůcky pro zdolání řeky dalším členům z oddílu. Po obědě nás čekal boj klokanů. Je to turnaj mezi dvěma oddíly. Každý klokan skáče v pytli a jejich cílem je vystrnadit druhou partu klokanů buď vystrkáním za hranice, nebo sražením na zem. Vypluli jsme na moře a dostali jsme se neznámo kam. Pomocí rozmístěných indicií v lese, které děti hledaly, jsme však brzo přišli na to, kde jsme se ocitli. Dostali jsme se do Číny. Tam jsme museli nasbírat co nejvíce kukel bource morušového = chomáčky vaty, za kterých nám vyrobili bílá trika a my jsme si je mohli reaktivními barvami pomalovat. Trička se všem velmi povedla. Večer jsme si zazpívali a zahráli pár her u ohně.

Cestovatelský deník 12 – čtvrtek 11.8.2011

Ráno jsme začali rozcvičkou ve stylu taiči. Po snídani jsme se pustili do boje o čínskou zeď. Jeden oddíl se stal skupinou archeologů (hlídačů, vojáků, policajtů), kteří se snažili ochránit čínskou zeď před nájezdem druhého oddílu a to kamenochtivých vesničanů. Cílem vesničanů bylo odnést co nejvíce kamenů z čínské zdi a nenechat se chytit. Archeologové naopak museli kameny chránit. Byli však přivázáni na metrovém úvazku za zápěstí. Konec provázku byl připevněn ke karabince a ta byla zaháknuta na dlouhém laně, dosahující přes celou čínskou zeď. Když vesničan ztratil život, musel běžet k maringotce. Pak se mohl vrátit zpět do hry. Dopoledne jsme ještě dohrávali turnaj ve fotbale a vyráběli jsme čaringa = hrací dřívka k telefonování. Oběd jsme snědli za pomocí čínských hůlek. Po poledním klidu jsme se vydali za mnichem, od kterého jsme dostali lampiony štěstí. Také jsme se vydali do zakázaného města, kde nás čekala kimovka. Dvacet věcí bylo přivázaných na laně, které děti se zavázanýma očima měly poznat a co nejvíce si jich zapamatovat. Večer jsme vypustili lampiony štěstí, které jsme dostali od mnicha. Své přání jsme na lampionek buď napsali, nebo při pouštění jsme si ho přáli. Po odletu lampionu se náš tábor pokusili přepadnout dva kluci, ale bezvýsledně.

Cestovatelský deník 13 – pátek 12.8.2011

Dopoledne jsme tvořili zavlažovací systémy. Každé družstvo dostalo stejný počet pet lahví, izolepu a nůžky. Mohli jsme použít i jakýkoli přírodní materiál. Cílem bylo vytvořit co nejdelší zavlažovací systém, aby tím proteklo co nejvíce vody. Po zdařilém zavlažování se konaly Guinessovy rekordy. Bylo na výběr deset (nevím přesně) stanovišť různých úkolů, kde si děti sami mohly zvolit, na které stanoviště chtějí jít.

Rekordy:
Hod kartou – Nikola Bohuňková - 458 cm
Plivání fazolí – Péťa Morávek – 753 cm
Pojídání piškotů (1 min bez zapití) – David Kozák – 15,5 ks
Chůze s lahví na hlavě – Věra Reslerová,Kája Chládková, Áďa Hubnerová, Kačka Šťouračová
Hula hop – Áďa Opočenská – 1 hodina 1 minuta 8 sekund
Kolíček (držení kolíčku mezi prsty) – Dan Markoš – 2 min
Hod holínkou – David Kozák – 18,7 m
Čočka (přendávání čočky čínskými hůlkami) – David Šikl – 210 ks
Vejce (nošení vejce na kávové lžičce) – Kačka Šťouračová – 22 min
Plameňák (stání na jedné noze se zavřenýma očima) – Honza Chalupník – 2,35 min

Odpoledne jsme šli do lesa na dříví a chrundí na závěrečný oheň a začali jsme uklízet ve stanech i v táboře. V tomto roce byl závěrečný oheň 14 pater vysoký. Zahráli jsme si hry, zazpívali a jako každý rok nás čekalo vyřazování. Tentokrát se vyřazoval Páťa Zahradník. Aby dokázal, že už mezi děti nepatří, musel splnit úkoly. Nejdříve z lavoru s vodou pusou vytáhnout píšťalku a zapískat na ni, v kbelíku plného bahna najít robický odznak, přeřezat kládu pilkou a nakonec se mu zavázali oči a byl politý bahnem. Letos byly pasovány i dvě instruktorky. A to Tereza Culková a Martina Němcová. Ty nejdříve musely vedoucím vyprávět pohádku, pak vyprat dětem, které nestihly doběhnout na kadibudky trenky a nakonec jet na kole do Úherčic, kde uprostřed rybníka byly dvě pet lahve s listinou, pro kterou si musely doplavat.

Cestovatelský deník 14 – sobota 13.8.2011

Poslední den, a tak jsme si dobalili svá zavazadla. Zbourali jsme stany a celkově poklidili tábor. Pak už nám zbývalo se jen rozloučit. Pro mladší členy tábora si přijeli rodiče, ostatní jeli na kole. Tak ahoj za rok :o).

Celou cestu zapsaly Marťa Němcová a Terka Culková

Fotky k táboru