R O B I

2009 - INDIÁNI

ÚHERČICE u Heřmanova Městce 2. - 15. 8. 2009

DEN SEZNAMOVÁNÍ – NEDĚLE 2. 8. 2009

    Letos nás starý moudrý šaman povolal na místo zvané Úherčice. Někteří z nás dorazili s rodiči auty, starší přijeli odvážně na kolech. Když jsme se rozdělili do kmenů a ubytovali, začali jsme vymýšlet indiánská jména pro sebe i pro své kmeny.
    Po večerním slavnostním nástupu jsme se sesedli kolem prvního ohně a každý kmen představil jméno svého kmene a svůj pokřik. A tak se u ohně objevily kmeny Muhahajové, Kakabubu, Hadí oči a Takájové. Když se oheň chýlil ke konci, dozvěděli jsme se, že nás ještě čeká cesta za šamanem na posvátné místo. Potichu a v úplné tmě jsme vyrazili. Na posvátném místě se nám v záři ohně a za zvuku bubnů zjevil starý šaman. Z jeho řeči jsme se dozvěděli, že pokud chtějí naše kmeny žít i nadále v klidu a míru, musí zakopat válečnou sekeru a spojit své síly při hledání kouzelných artefaktů, které nám ho zaručí a ochrání nás před nájezdy nepřátel. Potom v záři ohně opět zmizel. Najednou se v lese na různých místech objevily bludičky. Každý z kmenů se za jednou z nich vydal, a když se mu podařilo bludičku dohonit, našel dřevěnou placku s vyobrazením zvířete, které se v tu chvíli stalo zvířetem jejich kmene a s barvou, která nyní jejich kmenu náležela. Cestou zpátky do tábora se začalo na nebi pořádně blýskat, hromy hřměly a u tábora už na nás začaly padat první kapky. Proto jsme si rychle popřáli dobrou noc a zalezli jsme do spacáků. V noci se ale každému spalo jinak, protože bouřka byla opravdu pořádná a tak toho někteří moc nenaspali.

DEN LOVU, PRŮZKUMU A VYRÁBĚNÍ - PONDĚLÍ 3. 8. 2009

    Ráno jsme využili toho, že se kolem tábora přehnalo stádo bizonů a vydali jsme se na jejich lov. Nejprve jsme museli bizona najít, pak se u něj musel shromáždit celý kmen a pak náčelník kmene bizona skolil vlastnoručně vyrobeným lukem a šípem. Každý kmen musel v okolí nalézt a střelit šest bizonů a teprve pak se mohl vrátit do tábora. Abychom nejedli jen bizony, vydali jsme se na lov i ostatní zvěře, které po louce pobíhalo celé stádo. Tentokrát se stačilo zvířete jen dotknout a bylo uloveno. Nejtěžší bylo přepravit zvířata do tábora. Museli jsme je přinést na bidle, což byl v případě některých zvířat opravdu velký výkon. V táboře byla zvířata převážena, abychom zjistili, který kmen si vedl nejlépe.
    Odpoledne bylo poklidné. Vyráběli jsme totemy a posvátné kmenové hole, na které budeme zavěšovat získaná pera. Každý Indián si pak mohl vyrobit vlastní váček na krk na své poklady a ozdobit si ho podle svých představ korálky, peříčky nebo kůží. Kmeny se také vydaly do okolí, aby ho řádně prozkoumaly a mohly vyrobit jeho mapu.
    Večer jsme začali sportovat a rozehráli jsme táborový turnaj ve vybíjené a druhá hra se jmenovala Gangy v New Yorku.

DEN INDIÁNSKÉ ZDATNOSTI A VĚDOMOSTÍ – ÚTERÝ 4. 8. 2009

    Dopoledne musel každý z indiánských válečníků dokázat jak je zdatný a absolvovat "finskou" stezku. Na té čekala lanová lávka, hod na cíl, přeskok, plížení, zatloukání hřebíků,... Mezitím co jedni byli na stezce, ostatní vyráběli luky a šípy. Když měl některý z kmenů volnou chvíli, vymýšlel a nacvičoval rituální tanec svého kmene.
    Odpoledne jsme měli ještě chvíli na dokončení luků a pak už každý trénoval střelbu. Protože Indián musí být i pozorný a obratný, zkusili jsme to i my. Každý dostal na čelo samolepku s trojmístným číslem. Jeho úkolem pak bylo přečíst co nejvíce čísel hráčů z ostatních kmenů (a tím je vyřadit ze hry), ale zároveň i dobře krýt své číslo, aby ho nepřečetli ostatní (nesmělo se zakrývat rukama).
    Po svačině jsme ověřovali své znalosti v indiánském kvízu. Ale nebylo to jen tak. Vytvořili jsme dvojice, jeden byl jezdec, druhý kůň. Kůň odvezl jezdce na stanoviště, odtud jezdec běžel pro otázku, pokud odpověděl správně, vracel se zpět ke koni, na něm ke kmeni a vybíhala další dvojice. Pokud odpověděl špatně, mohl se poradit s koněm. Pokud i pak odpověděl špatně, museli spolu pro odpověď až ke kmeni. V kvízu jsme nakonec obstáli všichni a mohli jsme spokojeně na večeři.
    Na dnešní oheň jsme se obzvlášť těšili, protože u něj jednotlivé kmeny prezentovali své rituální tance. Během ohně měl náčelník Velký Medvěd zjevení, že jeden z artefaktů je v rukou jiného indiánského kmene,...

DEN VELKÝCH BOJŮ – STŘEDA 5. 8. 2009

    Od rána jsme netrpělivě očekávali příchod sousedního kmene, se kterým jsme měli svést tuhé a nelítostné boje. Čas před jeho příchodem jsme trávili tréninkem her, ve kterých jsme se měli utkat. Když se přiblížila hodina pravdy a dorazil kmen z Vápeňáku, s vervou jsme se vrhli do bojů ve fotbale, flaškované, mordovně, házení podkovou a balónkované . Boje trvaly dlouho předlouho a protáhly se až do svačiny. Skóre se přelévalo ze strany na stranu a nakonec dopadlo bohužel hůře pro nás a my prohráli 2:3. Protože jsme ale byli zdatnými soupeři a hráli jsme čestně a fér, sousední kmen nám při loučení předal artefakt, který se nám bude hodit - krásný velký lapač snů.
    Po svačině jsme se opět dali do výroby. Tentokrát si každý kmen vyráběl svého jelena. K jeho výrobě jsme použili všechno možné i nemožné, co jsme v okolí tábora našli. Dali jsme si na nich opravdu moc záležet a jejich výroba nám zabrala celý zbytek odpoledne.
    Protože jsme se celý den opravdu snažili a pořádně jsme se zapotili, měli jsme večer osobní volno.

DEN LOVU, NÁKAZY A LÉČENÍ - ČTVRTEK 6. 8. 2009

    S rozbřeskem, možná teda o trochu dýl, jsme se vydali na lov jelenů. Jeden kmen vždy schoval svého jelena a cestu k němu značil kukuřicí. Potom se dva kmeny vydaly po jeho stopách. Pokud někdo jelena uviděl, zakřičel a měl jako první šanci střílet na jelena. Když netrefil, střílel lovec z druhého kmene. Ve střelbě se vystřídali všichni a každý, kdo zasáhl, získal pro svůj kmen body. Jeleny jsme nakonec dopravili do tábora a k obědu jsme z nich měli sekanou. Bohužel byli jeleni nakažení nějakou neznámou chorobou a my jsme všichni ochrnuli na jednu ruku, kterou jsme si pro jistotu dali na šátek do závěsu. Protože se ale s jednou rukou dělá všechno špatně, chtěli jsme získat lék. S tím nám pomohla stará Indiánka, která žije v lese nedaleko tábora. Vydali jsme se za ní a ona nám dala seznam rostlin, které musíme v okolí nalézt a jejich názvy se naučit. Když jsme se rostliny naučili, vrátili jsme se k Indiánce, která nás z rostlin přezkoušela. Protože jsme všichni obstáli, získali jsme od ní zašifrovanou zprávu, jak se vyléčit. Klíč k šifře jsme našli opodál na rozcestí, kde se nám zjevil první noc šaman. Po rozluštění jsme zjistili, že k uzdravení musíme uvařit dort s piškoty a ovocem a při jeho jedení si hlavu musíme přikrýt kusem látky obarveným přírodními barvivy. Každý kmen se tedy odebral ke svému ohništi a nad ohněm se pustil do vaření a barvení. Všem se vše podařilo a tak jsme po večerním nástupu lék snědli a ochrnutá ruka se nám vyléčila. O to víc jsme si užili večerní oheň.

DEN TURNAJŮ A ODPOČINKU – PÁTEK 7. 8. 2009

    Dnešní den jsme opět zasvětili bojům v indiánském turnaji. Celé dopoledne jsme se utkávali s ostatními kmeny v nelítostných soubojích. A protože sluníčko pořádně připalovalo a my se pěkně zapotili, vydali jsme se po obědě na koupaliště. Tady jsme si pořádně užívali tu spoustu vody, tobogán a ostatní "výhody" civilizace. Abychom si odpočinuli pořádně, měli jsme celý zbytek večera osobní volno.

DEN DOPLŇOVÁNÍ ZÁSOB A OČISTY – SOBOTA 8. 8. 2009

    Hned zrána dorazila špatná zpráva z kuchyně. Docházejí zásoby jídla!!! A tak jsme se všichni vydali nalovit ryby ke Stříbrnému jezeru. Postupně jsme po kmenech nasedli do kánoí a vydali se po řece. Kánoe byly dva ohebné kmeny svázané vpředu a vzadu a v této lodi jsme museli projet vyznačenou trasu v lese, která byla místy pořádně krkolomná. Když všechny kmeny dopluly, shromáždily se na březích jezera. Každý kmen dostal svou udici a po odpískání startu začal lovit ryby. Lovil vždy jeden z kmene, a když ulovil rybu, mohl začít lovit další. Ve chvíli, kdy měl některý z kmenů 15ryb, lov končil a spočítaly se úlovky ostatních kmenů. Každou rybu, kterou jsme ulovili, jsme naporcovali. Jednotlivé porce ryby jsme pak museli pronést územím Hurónů, kteří se chtěli naší kořisti zmocnit. Naštěstí se nám podařilo pronést dostatečné množství jídla, takže hlady neumřeme.
    Když jsme si po náročném lovu a obědě dostatečně odpočnuli, ukázal nám náčelník Velký Medvěd obrázek artefaktu, který mu nechal v noci před stanem šaman. Pak už bylo na nás, abychom si vzpomněli, kde jsme artefakt viděli. Nejbystřejší z nás hned věděli, že musíme hledat v chýši staré Indiánky. Chýše byla sice opuštěná, ale artefakt jsme tam opravdu našli. Po dobře vykonané práci jsme si zasloužili odpočinek a připravili jsme si i příjemnou lázeň. Kdo se zrovna nekoupal, mohl si vyrobit lapač snů. Ač jsme je dělali poprvé, moc se nám povedly. A kdo nechtěl vyrábět, vymýšlel program k večernímu ohni. I ten se jednotlivým kmenům moc povedl a všichni se výborně bavili.

DEN ÚKLIDU, VELKÝCH NÁVŠTĚV A DOBÝVÁNÍ PEVNOSTI – NEDĚLE 9. 8. 2009

    Od rána jsme se těšili na odpoledne, kdy za námi měly přijet návštěvy. Proto bylo nutné pořádně v táboře uklidit, aby se návštěvy moc nepolekaly. A tak ze stanů na čas vyletěly všechny věci, a co ve stanu zbylo po časovém limitu, bylo ohodnoceno trestnými body. Když byly všechny stany ohodnoceny, mohli jsme všechno zase naskládat zpátky. Potom byl obodován pořádek ve stanech, a kdo dostal méně než tři body, musel uklízet znovu. Uklízení nám zabralo celé dopoledne a tak nám doba do příjezdu návštěv rychle utekla a rodiče se začali pomalu trousit. Letos si se svými dětmi mohli vyzkoušet indiánské dovednosti. Pokud prošli všemi disciplínami, získali kafčo zdarma.
    Po odjezdu návštěv nás čekala velká bitva s francouzskou armádou. Ve francouzské pevnosti bylo vztyčeno několik bran, které jsme museli dobýt a přinést Velkému Medvědovi. Kromě bran byl v pevnosti schován i další artefakt, kterého jsme se museli zmocnit. Bitva to byla dlouhá a tvrdá, ale nakonec se nám pevnost podařilo dobýt a artefakt získat.
    I když jsme byli z bitvy unavení, zbylo nám dost síly na to, abychom v táboře odehráli ještě několik zápasů v indiánském turnaji.

DEN VÝLETŮ – PONDĚLÍ 10. 8. 2009

    Protože nás čekaly dva rozdílně náročné výlety, museli jsme se rozdělit na dvě skupiny. První skupina vyrazila na kolech do lanového centra na Podhůře. Tady nás instruktoři poučili o tom, jak se v centru chovat, aby se nám nic nestalo a pak už nás vypustili do korun stromů. Nahoře na lanových lávkách nás bylo vždy jen pár a ostatní všechno sledovali ze země a dodávali lezcům odvahy. Ta byla opravdu potřeba, protože lávky byly náročné. Někteří by tam viseli možná dodnes, kdyby jim instruktoři nepomohli. Všichni jsme ale byli z centra nadšení.
    Druhá skupina se pěšky vydala na Sluneční farmu, kde nás čekala jízda na ponících. Nejdřív jsme si ale chvíli hráli na hřišti a pozorovali dostihové koně na dráze. Pak jsme se přesunuli na louku, kde už na nás čekal poník. Některým se zdál velký, ale před počáteční obavy se nakonec projeli všichni a všem se to líbilo. Každá skupina se vrátila do tábora v jinou dobu, ale obě byly moc spokojené. Až do večerky jsme pak měli osobní volno a mohli jsme odpočívat každý po svém.

DEN STOPOVÁNÍ – ÚTERÝ 11. 8. 2009

    Každý Indián musí umět vystopovat zvěř a tak jsme se i my dali do stopování. Po kmenech jsme se vydali na cestu, která prověřila, zda jsme dobrými stopaři. Indián musí být rychlý – to jsme si vyzkoušeli při rychlé schovce, kde jsme se v krátkém čase museli rychle schovat. Indián musí být při stopování potichu, aby zvěř nevyplašil – my jsme se museli potichu dostat přes území, které hlídal slepý Indián. Indián musí mít postřeh – museli jsme procházet lesem a snažit se zahlédnout zvířata, která byla kolem cesty. Indián musí umět překonat každý terén – přecházeli jsme bažinu s pomocí prkýnek. Indián musí pochytat zvěř – v lese jsme hledali lístečky s čísly a nosili jsme je na dané místo.
    Protože jsme se dopoledne osvědčili, vydali jsme se odpoledne do okolí a snažili jsme se najít stopy zvěře a ty pak odlít. Podařilo se nám najít stopy srnky, psa, kozy, ježka,...
    Po svačině jsme se dozvěděli, že další artefakt sežralo nějaké zvíře. Proto jsme se vydali po jeho stopách, abychom ho ulovili a artefakt získali. Po krátkém hledání jsme našli celou smečku zvířat (plyšáci přivázaní na stromech). Každý kmen si vybral zvíře, které podle nich artefakt sežralo, na to potom střílel a pokud zasáhl, mohl ho vykuchat a zjistit, zda měl pravdu. Artefakt se podařilo nalézt celkem rychle a tak jsme mohli zbytek odpoledně věnovat opět indiánskému turnaji.

DEN KOUŘOVÝCH SIGNÁLŮ A KONÍ – STŘEDA 12. 8. 2009

    Indiáni musí umět vysílat a přijímat kouřové signály. Proto jsme dnešní dopoledne zkoušeli, co a jak kouří a co by bylo k vysílání signálů nejlepší. Potom jsme trénovali jak vysílat a číst kouřové signály. Když jsme měli natrénováno, přesunuli jsme se na hřiště, kde jsme získali na papíru zprávu, kterou musíme vyslat. Jedna část kmene vysílala, druhá přijímala. I když foukal vítr a trochu pršelo, všem se nám podařilo zprávy vyslat i přečíst.
    Odpoledne nám překazil déšť a tak jsme se přesunuli do jídelny a hráli jsme bingo. Počasí se na chvíli udobřilo, takže jsme toho využili a vydali se na koňské závody. Každý z nás musel na koni absolvovat vytyčenou trasu, na které nás čekaly různé úkoly – přeskok, hod oštěpem, vodní příkop,... Ke konci závodů začalo bohužel zase pršet a tak někteří jezdci dojížděli do cíle v pořádném lijáku. Proto jsme se zase přesunuli do jídelny a kreslili pohádky a filmy.
    Večer se nad námi počasí smilovalo a my si mohli před spaním posedět u ohně.

DEN ZÍSKÁVÁNÍ ARTEFAKTU - ČTVRTEK 13. 8. 2009

    Dnes jsme museli získat poslední artefakt, abychom ho spolu s ostatními mohli večer předat šamanovi. Nejprve jsme museli získat mapu, na které bylo vyznačeno místo, kde máme hledat. Mapy visely přivázané pod papíry, které jsme šípy museli rozstřílet. Potom jsme se vydali na místo vyznačené na mapě. Tady jsme nalezli čtyři studny, každý kmen získal ze studny část zprávy. Když se všechny kmeny sešly zpátky v táboře a složily části zprávy, zjistili jsme, že musíme hledat v ohništi. Nejprve jsme v něm narazili na zprávu. Ta nám sdělovala, že pod ní se nachází jedna část artefaktu, kterou šaman zaklel svým kouzlem. Jakmile se jí dotkneme, běží nám dvouhodinový limit, v němž musíme získat další části jinak se i tato část rozpadne na prach. Dále se ve zprávě psalo, jaké musíme složit zkoušky, abychom jednotlivé části získali. Museli jsme se tedy napříč kmeny rozdělit na různě velké skupiny, které se o splnění snažily. Úkoly to nebyly opravdu jednoduché:
    - dojet až na zříceninu hradu Lichnice a tady s pomocí mapy
     atrefakt objevit
    - ze slova MATEŘÍDOUŠKA složit dalších 30 slov
    - složit z různě velkých částí písmeno T a čtverec
    - přenést balón na ringo kroužku, na který byly přivázány provázky
    - prolézt záludnou pavučinou
    - 30x vyšplhat na lano
    - sehnat 50 věcí začínajících na písmeno K
    - a dospěláci museli ze sebe sama postavit vysokou pyramidu a
     poslední artefakt sundat z vysoké větve

Když jsme získali všechny části a složili poslední artefakt, rozebrali jsme si jednotlivé artefakty. Každý kmen artefakt připravil na předání šamanovi, ozdobil ho přírodninami a nacvičil svůj rituální tanec.
    Na tábořiště se pomalu snášela noc a my se sešli před teepee. V záři ohně se nám znovu zjevil šaman, který nám poděkoval za to, že jsme zakopali válečnou sekeru a podařilo se nám získat všechny artefakty. Po jeho řeči jsme sledovali krásnou ohňovou show a pak už došlo na předávání artefaktů. Jednotlivé kmeny postupně přistupovaly k šamanovi, předváděly své rituální tance a předávaly artefakty. Šaman všem ještě jednou děkoval, když se najednou ze sousedního teepee vynořila podivná postava, jen se mihla kolem šamana a ukradla jeden artefakt. Indiáni nestačili udělat vůbec nic. Všichni jsme jen koukali a čekali, co se bude dít. Šaman nám řekl, že pokud se nám druhý den nepodaří získat ho zpátky, všechna naše snaha byla marná a v zemi se opět rozhostí neklid a boje...

DEN VELKÉ BITVY A LOUČENÍ – 14. 8. 2009

    Když jsme se ráno sešli, zjistili jsme, že náčelník Velký Medvěd byl v noci unesen. V okolí tábora však někdo naštěstí zahlédl pera z jeho čelenky. Mohli jsme se tedy vydat po jeho stopách. Protože jsme dobrými stopaři, podařilo se nám náčelníka objevit rychle a on nezemřel přivázán ke stromu mučednickou smrtí. Všichni jsme měli radost, že jsme zase pohromadě a vesele jsme se vraceli do tábora. Úsměv nám ale zmrzl na rtech, když jsme se přiblížili a zjistili jsme, že na stožáru visí cizí vlajka a v táboře se pohybují cizí Indiáni. Ač jsme mírumilovné kmeny, takhle jsme to nechat nemohli a pustili jsme se s cizinci do boje. Boj to byl opravdu nemilosrdný, oběti byly na obou stranách, ale naše kmeny spojily opět své síly a podařilo se jim cizince pobít a získat zpátky svůj tábor a za jásotu všech pověsit zpět naší krásnou vlajku.
    Pomalu už se blížil poslední letošní oheň, takže jsme se vypravili do lesa na dřevo, aby byl opravdu pořádný. Ruku k dílu přidali malí i velcí a během odpoledne stál krásný oheň a my se všichni těšili, až ho večer zapálíme. Aby nám čas rychleji utíkal, začali jsme uklízet v táboře i ve stanech.
    Když se čas nachýlil, sešli jsme se na posledním večerním nástupu, slavnostně stáhli vlajku a odebrali se k ohni. Ten byl slavnostně zapálen a mezi jednotlivými písničkami byl celý tábor vyhodnocen a dopadlo to letos takhle:
    - Kakabubujové získali 28 per
    - Hadí oči 24 per
    - Muhahajové 23 per
    - Takájové 19 per

Vyhodnocen byl i indiánský turnaj. Ve vybíjené vyhráli Hadí oči a v Indiánské bitce se o první místo dělili Hadí oči a Kakabubujové.

Za odměnu všichni dostali výborné indiánky a spoustu bonbonů.

    A protože mezi námi byli i noví instruktoři, nemohlo chybět pasování. Letos byla pasována Irča a Jenda. Ti museli nejprve na čas vypít různě velké skleničky různých nápojů. Potom si vzájemně malovali se zavázanýma očima indiánské znaky na obličej. Nakonec museli poslepu poznat několik kamarádů.
    Kromě pasování jsme letos měli i vyřazování. Vyřazovanými byli Kuba Svoboda, Michal Hudec a Ondra Brychta. Protože Indián se musí umět potopit až na dno jezera a vylovit předmět, museli hlavu potopit do lavoru, pusou vylovit píšťalku a zapískat. Každý Indián se musí umět do boje správně namalovat, tak nám to kluci taky předvedli. Potom museli strefit soupeře balonkem napuštěným vodou a zazpívat dětem písničku na dobrou noc.
    Pasované i vyřazené pak čekala ještě jedna trochu nepříjemná věc. Se zavázanýma očima byli posazeni na zem pod pytle naplněné bahýnkem. Se slovy pasujeme Tě nebo vyřazujeme Tě, byly pytle proseknuty mačetou a na všechny se snesla horda tekutého zapáchajícího bahýnka. Všichni to ale brali sportovně a s úsměvem se pak odešli umýt. My ostatní jsme se dál bavili a veselili u ohně, zpívali jsme a hráli jsme různé hry, a kdyby nás náčelník neposlal do spacáků, možná bychom se veselili ještě dnes......

Fotky k táboru